Onemocnění

Velmi nebezpečné, plíživé a bohužel hodně časté onemocnění pohlavních orgánů fen. Slovo “pyometra” je složeninou řeckého slova “pyon“, což znamená hnis a slova “metra“, tedy děloha. V děloze se nahromadí patologický obsah, který následně intoxikuje celý organismus a vede k sepsi (otravě krve). Bez vhodně nasazené léčby je zánět dělohy vždy smrtelný. Úspěšnost léčení závisí na stadiu, kdy je zánět dělohy diagnostikován – na začátku je prognóza velice dobrá, ale postupně šance na uzdravení klesají. Bohužel majitelé fen pyometru často zaregistrují až v pokročilém stádiu.

Zdá se to jako hrozný nesmysl, že? Jenže je to pravda. Existuje možnost, že se váš pes při letních radovánkách ve vodě “otráví”, a to opravdu jen obyčejnou vodou. Každý organismus totiž dokáže zpracovat jen určité množství tekutin a překročení této míry má dost často pro zvíře (nebo i člověka) fatální následky. Proto by měl mít každý majitel vodomilného psa na paměti, že k této situaci může reálně dojít. Pes při vodních radovánkách není schopen odhadnout, kolik tekutin přijal, a tak je dodržení míry úkolem páníčka. Co se vlastně při tomto stavu děje, a jaké jsou příznaky?

Odborně se toto onemocnění nazývá Pyotraumatická dermatitida a v překladu se jedná o akutní mokvavý zánět kůže, který se rychle rozvíjí při autotraumatizaci kůže. Pes si de facto tento zánět vyvolá sám intenzivním drbáním, okusováním nebo odíráním svědivého či bolestivého místa. Příčin vzniku může být hodně. Nejčastěji se objevuje v létě a na podzim. Vzhledem k rychlé progresi je nutné vzniklou situaci řešit bezodkladně! Rozvinutý zánět si může jinak vyžádat i antibiotickou léčbu.

Jen stěží naleznete známější onemocnění zvířat, než je vzteklina. Svou neblahou slávu si tato nemoc získala zcela oprávněně – v současné době ji lékaři neumí léčit, a proto je prakticky vždy tato nákaza smrtelná. Jedná se o akutní virové onemocnění, které napadá centrální nervovou soustavu a nakazit se může jakýkoliv savec, tedy člověka nevyjímaje. Pro člověka nejvýznamnějším rezervoárem vztekliny je právě pes domácí, celosvětově 95 % případů infekce člověka vzteklinou je způsobeno pokousání psem. Z těchto důvodů je psí očkování proti vzteklině jediné, které je ze zákona povinné.

Nenápadné, avšak velmi nebezpečné onemocnění, které z velké části připomíná chřipku. Nejčastěji se přenáší kontaminovanou vodou, anebo přímo kontaktem s nemocným zvířetem. Nejvýznamnějším rezervoárem jsou hlodavci a hmyzožravci, především divoce žijící potkani. Existuje přes 200 druhů tzv. sérovarů (druhů), které jsou slučovány do 29 séroskupin a některé tyto druhy jsou přenosné na člověka, dokonce jde o nejčastější zoonózu. Ti, kteří četli Rychlé šípy ji ostatně znají, i když o tom možná neví. Tleskačův mistr Mažňák – Em zemřel na “celkový rozklad krve a otravu” poté, co spadl ve sklepení zrušeného kostela do bahnité vody a nalokal se. Každoročně dochází k úhynu řady nevakcinovaných psů a průměrně 4–6 lidí.

Vysoce nakažlivé a velice nebezpečné akutní onemocnění, bez léčby vedoucí až k úhynu. Zvlášť pro malá štěňata, u kterých se objevuje nejčastěji, může být smrtícím nepřítelem. Parvoviróza napadá především tenké střevo, ve kterém vyvolá hemoragicko-nekrotickou enteritidu, dále kostní dřeň a lymfoidní tkáně. Projevuje se silnými krvavými průjmy a úporným zvracením. Přes veškeré snahy veterinářů je v poslední době opět na vzestupu a její mortalita se pohybuje okolo 10–30 %.

Nemoc je známa též jako infekční hepatitida nebo Rubarthova choroba (podle objevitele jejího původce). Jedná se o akutní onemocnění, které je rozšířené po celém světě a úmrtnost u klinicky prokázaných případů se pohybuje okolo 40 %. Mnohdy však proběhne zcela bez příznaků nebo je průjem a zvracení mírné, takže je mylně považováno za dietní chybu. Přestože se na našem území objevuje jen zřídka, a to hlavně díky vysoké míře proočkovanosti, neměli bychom jejím dopad na játra podceňovat.

Psinka, též označovaná pod pojmem psí spalničky, je akutní, extrémně nakažlivé onemocnění s vysokou mírou úmrtnosti. Uzdravení psi si často odnáší trvalé následky. Nemoc byla zavlečena do Evropy v 18. století a k nám se dostala po první světové válce. Ohroženi psinkou jsou psi, fretky a masožravá kožešinová zvířata, z volně žijících pak medvědi, mývalové, tuleni, lasicovité šelmy, velké kočky i delfíni. V populaci neočkovaných psů vznikají velké epidemie a snadno se mohou nakazit i zvířata, která s žádným psem v přímém kontaktu nebyla. Psinka se přenáší i nepřímo, jelikož její původce dokáže přežít nějaký čas ve vnějším prostředí, snadno ho tak přinesete na botách nebo ho pes vdechne během procházky. Nebezpečí hrozí především v době vlhkého a chladného počasí, přesto ani v létě bychom psinku neměli podceňovat.

Název nijak nesouvisí s obávanou a velmi nebezpečnou psinkou. Odborně je tato nemoc nazývána infekční laryngotracheitida psů a jedná se vlastně o souhrnný název akutního onemocnění horních cest dýchacích, které není psinkou ani chřipkou. Způsobuje ho několik původců, a proto bychom měli správně psincový kašel označit jako syndrom, nikoli jako nemoc. Patří sem mimo jiné i Parainfluenza, která je často očkována v rámci kombinované vakcíny. Jak už laický název vypovídá, projevuje se záchvatovitým kašlem. Objevuje se nejčastěji na jaře a na podzim, a mohli bychom ho tak neodborně přirovnat k lidskému nachlazení.

Navzdory tomu je zapotřebí uvést, že i psincový kašel může způsobit vážné poškození organismu s trvalými následky, přestože se tak obvykle neděje i bez léčby.