Počátky chovu bernského salašnického psa na našem území se datují na konec 70. let minulého století. Vůbec prvním čistokrevným salašnickým psem u nás byla fena Cora von Vieräugli, narozená 5. července 1975. Otcem Cory byl Hecktor von Goetschiacher a matkou byla Alona von Molosser. Z tehdejší NDR ji dovezl pan Ing. Jan Šlosárek v roce 1977. Na této feně byl následně odchován první vrh BSP v tehdejším Československu.
O plemeni
Historie salašníků ve fotografiích
Galerie obsahuje fotografie všech čtyř salašnických plemen. Autorská práva k fotografiím přísluší jejich autorům.
Berňák u nás a v zahraničí
Seznam klubů zastřešujících chov bernských salašnických psů a přímé odkazy na ně. A jako bonus také název plemene v daném jazyce.
Povaha a uplatnění
Bernský salašnický pes je krásný nejen svým exteriérem, ale zejména svým charakterem. Už jeho původ a historie vypovídá o tom, že tento pes žil celá staletí po boku svých pánů a jejich rodin, účastnil se každodenního života, doprovázel svoji rodinu na cestách a plnil svědomitě svoje úkoly – ať už se jednalo o hlídání statku, doprovázení stád dobytka, tahání vozíku apod.
Berňák je rodinným psem v tom nejširším slova smyslu. Svoji rodinu bezmezně miluje a potřebuje opravdu úzký kontakt s ní, potřebuje být součástí jejího života. Není proto vhodným psem pro osamělého člověka, který je celý den mimo domov a nemůže si svého psího společníka brát s sebou.
Berňák je rodinným psem v tom nejširším slova smyslu. Svoji rodinu bezmezně miluje a potřebuje opravdu úzký kontakt s ní, potřebuje být součástí jejího života. Není proto vhodným psem pro osamělého člověka, který je celý den mimo domov a nemůže si svého psího společníka brát s sebou.
Historie BSP
Bernský salašnický pes, tak jak ho známe dnes ve smyslu plemene šlechtěného pod uvedeným názvem, existuje do začátku 20. století. Jeho skutečná minulost však sahá mnohem dále. Lze předpokládat, že bernský salašnický pes vznikl během vývoje venkovské kultury a životního způsobu v samotném Švýcarsku jako regionální typ psa sedláků. Původní domovinou bernského salašnického psa je bernské středohoří, Emmental, předhůří Alp jižně od Bernu. Zdejší sedláci a ovčáci během staletí vyšlechtili typ psa, který odpovídal potřebám jejich způsobu života.
Standard plemene BSP
Plemeno Bernský salašnický pes je mezinárodně uznané plemeno psa, a z tohoto důvodu je definován tzv. plemenný standard. Definuje ho FCI, což je mezinárodní kynologická federace. Slouží k jasné definici bernského salašníka. Jak má vypadat jeho srst, oči, čenich, hlava… zkrátka celý pes. Určuje i to, jakou má mít ideální zástupce plemene povahu.
Všechno, co se vymyká tomuto standardu, je odchylka, která však nemusí znamenat, že pes nemůže být uchovněn. Plemenný standard jasně definuje vylučující vady. Pes, u kterého je tato vada zaznamenána, nemůže být uchovněn. Nic na jeho původu se nemění, stále půjde o čistokrevného psa s papíry, ale jeho genetická informace je natolik odlišná od standardu, že není vhodné takového psa vpustit do chovu.
Možná si říkáte, že je to příšerně diskriminující, a kdo bere právo říkat, co je dobře a co už ne. Není to diskriminující. Standard je to jediné, co vám zaručuje, že bernský salašnický pes je mohutné trikolorní plemeno s dlouhou srstí. Pokud má být plemeno v dané podobě zachováno a má existovat určitý dozor také nad zdravím plemene, pak je zapotřebí plemenný standard akceptovat. Jedině tak mohou existovat jednotlivá plemena.
Všechno, co se vymyká tomuto standardu, je odchylka, která však nemusí znamenat, že pes nemůže být uchovněn. Plemenný standard jasně definuje vylučující vady. Pes, u kterého je tato vada zaznamenána, nemůže být uchovněn. Nic na jeho původu se nemění, stále půjde o čistokrevného psa s papíry, ale jeho genetická informace je natolik odlišná od standardu, že není vhodné takového psa vpustit do chovu.
Možná si říkáte, že je to příšerně diskriminující, a kdo bere právo říkat, co je dobře a co už ne. Není to diskriminující. Standard je to jediné, co vám zaručuje, že bernský salašnický pes je mohutné trikolorní plemeno s dlouhou srstí. Pokud má být plemeno v dané podobě zachováno a má existovat určitý dozor také nad zdravím plemene, pak je zapotřebí plemenný standard akceptovat. Jedině tak mohou existovat jednotlivá plemena.