Bernský salašnický pes, tak jak ho známe dnes ve smyslu plemene šlechtěného pod uvedeným názvem, existuje do začátku 20. století. Jeho skutečná minulost však sahá mnohem dále. Lze předpokládat, že bernský salašnický pes vznikl během vývoje venkovské kultury a životního způsobu v samotném Švýcarsku jako regionální typ psa sedláků. Původní domovinou bernského salašnického psa je bernské středohoří, Emmental, předhůří Alp jižně od Bernu. Zdejší sedláci a ovčáci během staletí vyšlechtili typ psa, který odpovídal potřebám jejich způsobu života.
od Bavorské cesty
Standard plemene BSP
Plemeno Bernský salašnický pes je mezinárodně uznané plemeno psa, a z tohoto důvodu je definován tzv. plemenný standard. Definuje ho FCI, což je mezinárodní kynologická federace. Slouží k jasné definici bernského salašníka. Jak má vypadat jeho srst, oči, čenich, hlava… zkrátka celý pes. Určuje i to, jakou má mít ideální zástupce plemene povahu.
Všechno, co se vymyká tomuto standardu, je odchylka, která však nemusí znamenat, že pes nemůže být uchovněn. Plemenný standard jasně definuje vylučující vady. Pes, u kterého je tato vada zaznamenána, nemůže být uchovněn. Nic na jeho původu se nemění, stále půjde o čistokrevného psa s papíry, ale jeho genetická informace je natolik odlišná od standardu, že není vhodné takového psa vpustit do chovu.
Možná si říkáte, že je to příšerně diskriminující, a kdo bere právo říkat, co je dobře a co už ne. Není to diskriminující. Standard je to jediné, co vám zaručuje, že bernský salašnický pes je mohutné trikolorní plemeno s dlouhou srstí. Pokud má být plemeno v dané podobě zachováno a má existovat určitý dozor také nad zdravím plemene, pak je zapotřebí plemenný standard akceptovat. Jedině tak mohou existovat jednotlivá plemena.
Všechno, co se vymyká tomuto standardu, je odchylka, která však nemusí znamenat, že pes nemůže být uchovněn. Plemenný standard jasně definuje vylučující vady. Pes, u kterého je tato vada zaznamenána, nemůže být uchovněn. Nic na jeho původu se nemění, stále půjde o čistokrevného psa s papíry, ale jeho genetická informace je natolik odlišná od standardu, že není vhodné takového psa vpustit do chovu.
Možná si říkáte, že je to příšerně diskriminující, a kdo bere právo říkat, co je dobře a co už ne. Není to diskriminující. Standard je to jediné, co vám zaručuje, že bernský salašnický pes je mohutné trikolorní plemeno s dlouhou srstí. Pokud má být plemeno v dané podobě zachováno a má existovat určitý dozor také nad zdravím plemene, pak je zapotřebí plemenný standard akceptovat. Jedině tak mohou existovat jednotlivá plemena.