od Bavorské cesty

Bylo mi asi osm let, když si můj “strýc” přivezl černé štěně “německého ovčáka”. Dostal jméno Ben a moje vzpomínky na něj jsou trochu mlhavé. Když byl štěně, utíkal jsem se před ním schovat na studnu s ostatními dětmi, protože nás bolestivě kousal do kotníků a do rukou. Když trošku odrostl, začal jsem s ním čas trávit rád. Vídal jsem ho jen na půl hodinky až hodinu, třeba jednou za měsíc, když moji prarodiče jeli navštívit prababi.

Házel jsem Benovi kamínky a on mi je nosil, neměli jsme žádný míček. Když jsem nějaký kamínek potřeboval najít, naučil jsem ho povel stůj. Zastavil a čekal. Okouzlil mě. Byl jsem skoro stejně vysoký jako on, vídali jsme se minimálně a on mě přesto poslouchal a učil se. Doma jsme měli malého pejska, který nebyl vycvičený a vlastně ani vychovaný, který si nechtěl hrát a jeho největší zájem byl, jak vzít roha. A najednou jsem poznal psa, který mě znal málo, ale naučil jsem ho povel stůj a on poslechl. Bylo to pro mě neuvěřitelné.

Číst dál ->Moje cesta k ovčákovi

Nikdy jsem tenhle článek neplánoval psát, jenže život přináší různé situace a do jedné z nich jsme se dostali i my před třemi lety. V tu dobu jsem tenhle článek začal psát, ale nakonec zůstal jen nedopsaným konceptem. Naštěstí není doba, kdy bych ho potřeboval, ale když jsem při jarním webovém úklidu na tento koncept narazil, přišlo mi, že měl být dopsán a zveřejněn. Nechť pomůže všem, kteří ty informace potřebují, ač je mi opravdu líto, že je musí hledat. Článek obsahuje etymologicko-historickou vložku, výňatek zákona týkajícího se eutanázie domácích zvířat a objektivní i subjektivní informace o asistovaném umírání našich domácích mazlíčků.

Číst dál ->O eutanázii