od Bavorské cesty

Psinka, též označovaná pod pojmem psí spalničky, je akutní, extrémně nakažlivé onemocnění s vysokou mírou úmrtnosti. Uzdravení psi si často odnáší trvalé následky. Nemoc byla zavlečena do Evropy v 18. století a k nám se dostala po první světové válce. Ohroženi psinkou jsou psi, fretky a masožravá kožešinová zvířata, z volně žijících pak medvědi, mývalové, tuleni, lasicovité šelmy, velké kočky i delfíni. V populaci neočkovaných psů vznikají velké epidemie a snadno se mohou nakazit i zvířata, která s žádným psem v přímém kontaktu nebyla. Psinka se přenáší i nepřímo, jelikož její původce dokáže přežít nějaký čas ve vnějším prostředí, snadno ho tak přinesete na botách nebo ho pes vdechne během procházky. Nebezpečí hrozí především v době vlhkého a chladného počasí, přesto ani v létě bychom psinku neměli podceňovat.

Název nijak nesouvisí s obávanou a velmi nebezpečnou psinkou. Odborně je tato nemoc nazývána infekční laryngotracheitida psů a jedná se vlastně o souhrnný název akutního onemocnění horních cest dýchacích, které není psinkou ani chřipkou. Způsobuje ho několik původců, a proto bychom měli správně psincový kašel označit jako syndrom, nikoli jako nemoc. Patří sem mimo jiné i Parainfluenza, která je často očkována v rámci kombinované vakcíny. Jak už laický název vypovídá, projevuje se záchvatovitým kašlem. Objevuje se nejčastěji na jaře a na podzim, a mohli bychom ho tak neodborně přirovnat k lidskému nachlazení.

Navzdory tomu je zapotřebí uvést, že i psincový kašel může způsobit vážné poškození organismu s trvalými následky, přestože se tak obvykle neděje i bez léčby.