od Bavorské cesty

Nenápadné, avšak velmi nebezpečné onemocnění, které z velké části připomíná chřipku. Nejčastěji se přenáší kontaminovanou vodou, anebo přímo kontaktem s nemocným zvířetem. Nejvýznamnějším rezervoárem jsou hlodavci a hmyzožravci, především divoce žijící potkani. Existuje přes 200 druhů tzv. sérovarů (druhů), které jsou slučovány do 29 séroskupin a některé tyto druhy jsou přenosné na člověka, dokonce jde o nejčastější zoonózu. Ti, kteří četli Rychlé šípy ji ostatně znají, i když o tom možná neví. Tleskačův mistr Mažňák – Em zemřel na „celkový rozklad krve a otravu“ poté, co spadl ve sklepení zrušeného kostela do bahnité vody a nalokal se. Každoročně dochází k úhynu řady nevakcinovaných psů a průměrně 4–6 lidí.

Vysoce nakažlivé a velice nebezpečné akutní onemocnění, bez léčby vedoucí až k úhynu. Zvlášť pro malá štěňata, u kterých se objevuje nejčastěji, může být smrtícím nepřítelem. Parvoviróza napadá především tenké střevo, ve kterém vyvolá hemoragicko-nekrotickou enteritidu, dále kostní dřeň a lymfoidní tkáně. Projevuje se silnými krvavými průjmy a úporným zvracením. Přes veškeré snahy veterinářů je v poslední době opět na vzestupu a její mortalita se pohybuje okolo 10–30 %.

Nemoc je známa též jako infekční hepatitida nebo Rubarthova choroba (podle objevitele jejího původce). Jedná se o akutní onemocnění, které je rozšířené po celém světě a úmrtnost u klinicky prokázaných případů se pohybuje okolo 40 %. Mnohdy však proběhne zcela bez příznaků nebo je průjem a zvracení mírné, takže je mylně považováno za dietní chybu. Přestože se na našem území objevuje jen zřídka, a to hlavně díky vysoké míře proočkovanosti, neměli bychom jejím dopad na játra podceňovat.

Psinka, též označovaná pod pojmem psí spalničky, je akutní, extrémně nakažlivé onemocnění s vysokou mírou úmrtnosti. Uzdravení psi si často odnáší trvalé následky. Nemoc byla zavlečena do Evropy v 18. století a k nám se dostala po první světové válce. Ohroženi psinkou jsou psi, fretky a masožravá kožešinová zvířata, z volně žijících pak medvědi, mývalové, tuleni, lasicovité šelmy, velké kočky i delfíni. V populaci neočkovaných psů vznikají velké epidemie a snadno se mohou nakazit i zvířata, která s žádným psem v přímém kontaktu nebyla. Psinka se přenáší i nepřímo, jelikož její původce dokáže přežít nějaký čas ve vnějším prostředí, snadno ho tak přinesete na botách nebo ho pes vdechne během procházky. Nebezpečí hrozí především v době vlhkého a chladného počasí, přesto ani v létě bychom psinku neměli podceňovat.

Název nijak nesouvisí s obávanou a velmi nebezpečnou psinkou. Odborně je tato nemoc nazývána infekční laryngotracheitida psů a jedná se vlastně o souhrnný název akutního onemocnění horních cest dýchacích, které není psinkou ani chřipkou. Způsobuje ho několik původců, a proto bychom měli správně psincový kašel označit jako syndrom, nikoli jako nemoc. Patří sem mimo jiné i Parainfluenza, která je často očkována v rámci kombinované vakcíny. Jak už laický název vypovídá, projevuje se záchvatovitým kašlem. Objevuje se nejčastěji na jaře a na podzim, a mohli bychom ho tak neodborně přirovnat k lidskému nachlazení.

Navzdory tomu je zapotřebí uvést, že i psincový kašel může způsobit vážné poškození organismu s trvalými následky, přestože se tak obvykle neděje i bez léčby.