Psinka (Distemper)

Psinka, též označovaná pod pojmem psí spalničky, je akutní, extrémně nakažlivé onemocnění s vysokou mírou úmrtnosti. Uzdravení psi si často odnáší trvalé následky. Nemoc byla zavlečena do Evropy v 18. století a k nám se dostala po první světové válce. Ohroženi psinkou jsou psi, fretky a masožravá kožešinová zvířata, z volně žijících pak medvědi, mývalové, tuleni, lasicovité šelmy, velké kočky i delfíni. V populaci neočkovaných psů vznikají velké epidemie a snadno se mohou nakazit i zvířata, která s žádným psem v přímém kontaktu nebyla. Psinka se přenáší i nepřímo, jelikož její původce dokáže přežít nějaký čas ve vnějším prostředí, snadno ho tak přinesete na botách nebo ho pes vdechne během procházky. Nebezpečí hrozí především v době vlhkého a chladného počasí, přesto ani v létě bychom psinku neměli podceňovat.

Kdo je ohrožen?
Jak již bylo uvedeno výše, onemocněním se může nakazit celá řada volně žijících zvířat. Z domácích mazlíčků jsou ohroženi pouze psi a fretky, na domácí kočky se psinka nepřenáší. Nejvíce je psinka problém pro štěňata a staré, podvyživené psy, což ale neznamená, že dobře živeného psa nemůže zabít. Člověk se nakazit nemůže.

 

Kdo je původcem?
Původcem je Morbillivirus, což je obalený RNA virus z čeledi paramyxovirů (CDV). Virus je příbuzný tomu, který u lidí způsobuje spalničky a jeho nakažlivost je podobně vysoká. Za vlhkého a chladného počasí se mu daří velice dobře. Během studené zimy, kdy se teploty drží kolem nuly, dokáže v prostředí přežít i několik týdnů. Při konstantní teplotě −24 °C je infekční i pět let. Naopak není odolný vůči vyšším teplotám a suchu, během horkého léta tedy ve vnějším prostředí dlouho nevydrží.
Nakažené zvíře virus vylučuje ve všech tělních sekretech (sliny, výtok z nosu a očí, moč i výkaly), a to ještě před tím, než se u něj objeví první příznaky. V těchto vyloučených sekretech dokáže virus přežít minimálně 20 minut, pes se tak může nakazit i v lese na procházce. U tohoto onemocnění navíc vznikají tzv. přenašeči. Jsou to psi, kteří trpí chronickou bezpříznakovou (asymptomatickou) formou psinky – sami žádné příznaky nemoci nemají, ale jsou schopni nakazit jiné bez ohledu na podmínky prostředí. Jen asi polovina nakažených psů onemocní akutní formou.

 

Jak se projevuje?
U psinky rozeznáváme čtyři formy – kožní, střevní, plicní a nervovou. Jedna forma však snadno přechází v druhou, takže se u jednoho zvířete kumulovat více forem. Klinické příznaky jsou proměnlivé, a to v závislosti na kmenu viru, věku a individuální odolnosti daného jedince. Inkubační doba se pohybuje od tří dnů do dvou týdnů.
V momentě, kdy se virus dostane k sliznici horních cest dýchacích, začne se množit. Nezůstane však na sliznici, ale napadne bílé krvinky, které ho roznesou do krčních mízních uzlin a mandlí. Virus za dva až čtyři dny začne napadat tzv. CD4 lymfocyty, které začnou odumírat (stejně působí virus HIV u lidí). Svou činností poškozuje také slezinu i sliznici žaludku a střev. Jakmile pronikne do krve, začne se lavinovitě šířit po celém těle. Při tomto stádiu se objeví mírně zvýšená teplota, která však není doprovázena žádným jiným projevem, a tak často unikne jakékoliv pozornosti majitele. Během této první fáze je přitom zcela zásadní, aby rychle zareagoval imunitní systém. Podle síly imunitní reakce se odvíjí následný průběh.
Jestliže je imunitní systém dostatečně silný, nestane se prakticky nic. Virus je do 14 dní zcela zlikvidován a my si nemusíme všimnout ničeho. Pokud imunita zareaguje, ale není dostatečně silná k zničení viru, psinka se projeví, ale s lehčím průběhem. Někdy psi zvládnou třeba prvotní atak, ale nedokážou virus zcela zničit, pak se u nich rozvine chronická infekce.
Zvířata, jejichž imunitní systém není schopen zastavit masivní šíření viru a zničit ho, přechází do druhé fáze. Infekce napadá kromě bílých krvinek i sliznice a nervy. Do 14 dní se u nich rozvíjí jedna, nebo více forem psinky, které ve většině případů končí úhynem. Zvýšená teplota se krátce vrací k normálu, ale po několika dnech se objeví znovu. Tentokrát je doprovázena nechutenstvím, spavostí, někdy i třesem, nebo nevrlostí. Stále tak vlastně nejde poznat bez vyšetření, že jde o psinku. Další příznaky závisí na formě/formách, přesněji řečeno: v kterých orgánech se začne virus nekontrolovatelně množit.

Plicní forma: V počátcích prakticky nerozpoznatelná od psincového kašle. Vir poškodí sliznici dýchacích cest, což se projeví jako nachlazení s kašlem. Pes trpí nechutenstvím, výtokem z očí a/nebo nosu, má horečku a suchý dráždivý kašel. Vodnatý výtok z očí/nosu přechází posléze na hnisavý, v konečné fázi může být i krvavý. Často dochází k rozvoji sekundární infekce, která může být virového i bakteriálního původu (nejčastěji bakterie Bordetella bronchiseptica). Napadení další infekcí může odstartovat zápal plic.
Střevní forma: Projevuje se nechutenstvím, zvracením, průjmy, někdy i střídavou zácpou. Ve stolici se často objeví krev. Rozvíjí se zánět střev a žaludku, posléze dochází k dehydrataci a přidat se může rovněž sekundární infekce. Častým patogenem je bakterie salmonelly.

Kožní forma: Postihuje kůži a zuby. Kůže na tlapkách a čenichu zesílí a rozpraská. Ve slabinách a na břiše se může objevit vyrážka tvořená červenými pupínky. Ty se vlivem bakteriální kontaminace následně mění v praskající hnisavé vřídky, vyvíjí se hnisavý zánět kůže. Těžce zkoušená pokožka může být dále napadena trudníkem psím (Demodex canis), což je parazit, způsobující demodikózu. U štěňat virus napadne sklovinu ještě neprořezaných zubů a na některých místech ji zcela zničí, čímž vzniká nepravidelný povrch zubu, tzv. psinkový chrup.

Nervová forma: Jedná se o nejtěžší formu, jejíž úmrtnost je okolo 90 % a dříve či později se objevuje až u 30 % nakažených zvířat. Tato forma se může rozvinout i poté, co pes zdánlivě akutní onemocnění psinkou překonal. Stejně tak se může objevit u jedince, který jiné příznaky vůbec neměl. Virus poškozuje CNS (centrální nervový systém) a způsobuje nejrůznější příznaky. Třes, strnutí krku, křeče podobné epileptickým záchvatům, svalové záškuby, potácivá chůze, ochrnutí, může se objevit demence či pohyb v kruzích. Může rovněž vyvolat encefalitidu. Příznaky jsou progresivní, v čase se zhoršují a i v případě, že pes přežije, zůstávají mu trvalé následky. Postižení čichového nervu vede k trvalé ztrátě čichu.

Virus může rovněž napadnout močopohlavní ústrojí a způsobit zánět močových cest. Případy více forem u jednoho nemocného zvířete nejsou nijak výjimečné, což je způsobeno rychlým šířením viru po celém těle. Pokud se nakazí březí fena, nemoc se přenese i na nenarozená štěňata. Buď může dojít k potratům, porodům mrtvých štěňat, nebo se u štěňat v prvních týdnech projeví nevratné poškození mozku.

 

Jaké jsou možné trvalé následky?
Onemocnění u psů, kteří ho přežijí, způsobuje nevratné poškození sluchu, zraku, popřípadě čichu. Často je pes trvale neschopen snášet větší tělesnou zátěž. Psinka může vyvolat i autoimunitní postižení mozku, které se projeví se zpožděním i několik let. Příznaky jsou třes, ochrnutí nebo se podobají lidské roztroušené skleróze. Někteří vyléčení psi mohou mít pokřivené zuby.

 

Jaká je diagnostika?
Diagnostika psinky může být problematická, a to i přes skutečnost, že testy na přítomnost protilátek proti psince existují a v krvi se obvykle projeví snížení bílých krvinek. Jen výjimečně má totiž nemocné zvíře všechny formy najednou a sekundární infekce může tuto nemoc zcela zastřít. Pokud se u nakaženého psa rozvine i psincový kašel, ale nemá jiné příznaky psinky, může odejít z ordinace veterináře s diagnózou “jen” psincový kašel.

 

Jak probíhá léčba?
Stejně jako diagnostika, je léčba velice problematická, protože se nemoc naplno projeví příliš pozdě. Po plném propuknutí infekce není možné onemocnění zcela zastavit. Séra s protilátkami je možné využít jen na samém začátku nebo preventivně u neočkovaných psů, kteří přišli do kontaktu s nemocným jedincem.
V případech, kdy virus není zničen imunitním systémem, je léčba spíše symptomatická (léčí příznaky). Antibiotika zabraňují pouze rozvoji sekundární infekce bakteriálního původu, ale nepůsobí na viry. Podávají se léky proti křečím, vitamín A, kapačky kvůli dehydrataci při průjmech a zvracení. Nemocný pes potřebuje naprostý klid. I v případě, že dojde jen k lehčímu průběhu a zvíře se vyléčí samo, stále hrozí rozvoj nervové formy. Výsledek léčby se tak nedá předem nikdy odhadnout. Při vážném poškození nervové soustavy se většinou přistupuje k eutanazii, pokud zvíře neuhyne samo.

 

Co prevence?
Dobrá životospráva, kvalitní strava s dostatkem vitamínů a podpora imunity jsou rozhodně dobrou prevencí, přesto ne dostatečnou. Jedinou spolehlivou a efektní ochranou je očkování. To sice není ze zákona povinné, ale rozhodně se do něj vyplatí investovat. Psinka je běžně očkovaná v rámci kombinované vakcíny.
Štěňata se očkují od 6. až 7. týdne, poté jsou zapotřebí ještě dvě přeočkování. Imunita z tohoto “štěněčího” očkování však není trvalá, proto je zapotřebí každý rok přeočkovávat. Pokud u štěněte došlo ke správné vakcinaci, může majitel využít vakcínu Nobivac, která u dospělého psa vytváří imunitu na tři roky.

 

 

Zdroje náhledových obrázků:
1. Lance Wheeler, licence CC BY 4.0 (obrázek zmenšen a vložen do šablony)
2. Kirk, Hamilton, No known copyright restrictions
3. Kirk, Hamilton, No known copyright restrictions
4. Wikimedia Commons, licence Public Domain

Napsat komentář

18 + nine =

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde