Psa, nebo fenu?

Tohle je velké dilema pro každého, kdo zvažuje pořízení nového člena smečky a špatně se radí. Nicméně snad pár bodů k tomuto tématu můžu napsat i já, protože by to tady na stránkách chybělo.

Všeobecně je pes robustnější – je vyšší a těžší než fena stejného plemene. Psi bývají ráznější a potřebují ve výcviku pevnější ruku. Jsou tvrdší, lépe zvládají stresové situace, ale mají větší snahu se prosadit v počtu více psů. Fixují se hlavně na jednoho konkrétního člověka. Tvrdí se, že nositelem charakterističtějších rysů bývá u většiny plemen spíše pes. Jejich nevýhodou je snadná rozrušitelnost hormony a z toho vycházející neposlušnost ve chvíli, když někde v okolí bude hárat fena. Dokonce můžou začít za takovou fenou utíkat. Psa bude taková psí dáma vždycky zajímat, přestože se dá výcvikem zvládnout. Další věcí je, že pes značkuje – rovněž je na majiteli, aby eliminoval značkování tam, kde je to nežádoucí (fasády domů, lidské nohy, kola u aut apod.). Při kastraci má pes výhodu, že tato operace je méně náročná a lépe se hojí než u feny.

Oproti tomu fena je menší, mazlivější a poddajnější. Většina fen bezproblémově poslouchá i malé děti, jsou víc rodinné. Navzdory tomu jsou ale citlivější a hůř se budou vyrovnávat se stresem. Jsou přemýšlivé, klidné a víc opatrné. Jako hlídači bývají nepodplatitelné. Teritorium si neznačkují a hárající feny v okolí jsou jim šumafuk. Na druhou stranu sami budou hárat 1-2× ročně (pokud nebude kastrována) a během této doby může dojít k změnám v chování. V tomto období bude častěji učurávat, aby na sebe nalákala psy a může být také náladovější a neposlušnější.

Co se týče chovu, tak je to tak napůl. Pes za fenou necestuje a jeho majitel de facto nemá žádné starosti s vrhem, pes si skočí a tím to vesměs končí. Na druhou stranu, aby se uplatnil v chovu, musí být hodně vidět a být po všech stránkách téměř stoprocentní, aby si ho majitelé fen vybírali ke krytí. Zatímco právě fena může mít průměrné kvality a do chovu se bezproblémově dostane, když projde bonitací. Majitel feny sice musí cestovat, ale také je to on, kdo si vybírá druhého rodiče odchovu.

Je třeba mít na paměti, že každý pes a fena je svým způsobem unikát. Můžete najít drsnou fenu, která jde do všeho po hlavě, stejně jako rodinného psa s citlivou dušičkou. Tyhle věci se špatně paušalizují a neexistuje univerzální rada. Ať tak či onak, chybu neuděláte ani s jedním pohlavím, ačkoliv mají svá specifika. Především je ale každý pes odrazem svého pána a bude hodně záležet na vás. Myslete na to.

 

Zdroje náhledových obrázků:
1. Fotografie vlastní
2. GDJ, licence Pixabay
3. Fotografie vlastní

Napsat komentář

4 + 17 =

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich