O eutanázii

Nikdy jsem tenhle článek neplánoval psát, jenže život přináší různé situace a do jedné z nich jsme se dostali i my před třemi lety. V tu dobu jsem tenhle článek začal psát, ale nakonec zůstal jen nedopsaným konceptem. Naštěstí není doba, kdy bych ho potřeboval, ale když jsem při jarním webovém úklidu na tento koncept narazil, přišlo mi, že měl být dopsán a zveřejněn. Nechť pomůže všem, kteří ty informace potřebují, ač je mi opravdu líto, že je musí hledat. Článek obsahuje etymologicko-historickou vložku, výňatek zákona týkajícího se eutanázie domácích zvířat a objektivní i subjektivní informace o asistovaném umírání našich domácích mazlíčků.

Co je eutanázie obecně?

Eutanázie je složeninou řeckých slov eu (ευ) – dobrý a thantos (θάνατος) – smrt, doslova tedy dobrá smrt. Význam slova se v průběhu času měnil. Ve starověkém Řecku a Římě byla eutanázie chápána různými, velmi odlišnými způsoby. Od dobrovolného ukončení života až po nedobrovolné zabití nežádoucích (typicky nemocných a handicapovaných bez ohledu na věk). Původní Hippokratova přísaha z 4. století př. n. l. zcela zapověděla, aby lékař přivodil pacientovi smrt, nebo ji “jen” urychlil. A jen tak na okraj dodávám, že dnešní lékaři opravdu tuto přísahu neskládají. S rozšířením křesťanství pak došlo k zákazu zabíjení dětí. Eutanázie ve společnosti znovu rezonovala v negativní konotaci především v první polovině 20. století, když nacistické Německo rozjelo tajný program “Aktion T4“, při kterém docházelo k systematickému vyvražďování handicapovaných osob. Je určitým paradoxem, že nejpřísnější zákony na ochranu zvířat proti týrání mělo právě nacistické Německo, a to už od roku 1933.

Dnes je eutanázie obvykle definována jako usmrcení na žádost. Zatímco český právní řád zakazuje u lidí provedení eutanázie (legislativně je na to pohlíženo stejně jako na vraždu), tak umožňuje za jasně stanovených pravidel usmrtit zvíře. Konkrétně se touto otázkou zabývá Zákon na ochranu zvířat proti týrání 246/1992 Sb.  (ve znění pozdějších předpisů).

 

Výňatek zákona v rámci eutanázie zvířete

§ 3

Pro účely tohoto zákona se rozumí:

l) utrpením stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt,

n) usmrcením jakýkoliv zákrok nebo jednání, které způsobí smrt zvířete,

p) utracením usmrcení zvířete, pokud možno bezbolestně, stanovenými veterinárními prostředky a vybavením, provedené veterinárním lékařem, nebo osobou pod jeho kontrolou, nebo provedené v rámci schváleného projektu pokusů osobou odborně způsobilou k navrhování pokusů nebo projektů pokusů anebo osobou odborně způsobilou k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat,

§ 5

(1) Nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře.

(2) Důvodem k usmrcení je:

b) slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením,

(3) Utracení smí provádět pouze veterinární lékař nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným dohledem veterinárního lékaře; v rámci schváleného projektu pokusů smí utracení provádět také osoba odborně způsobilá k navrhování pokusů nebo projektů pokusů nebo osoba odborně způsobilá k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat.

(5) Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazují se následující metody usmrcování zvířat:

a) utopení a jiné metody udušení včetně použití farmak typu myorelaxantů,

b) použití takových látek a přípravků²ⁱ), jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého celkového znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt,

c) ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest nebo utrpení,

d) použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí,

e) použití lepů a jiných podobných prostředků, které dlouhodobě omezují pohyb zvířete tak, že k usmrcení zvířete dochází v důsledku nedostatku potravy nebo tekutin anebo v důsledku jiných metabolických poruch,

f) zmrazení, s výjimkou postupného zmrazování u hadů.

 

Kdy přistoupit k uspání?

Předně si zopakujme – veterinář NESMÍ usmrtit zvíře, které je zdravé. Nebudeme si nalhávat, že se to nikde na našem území neděje, ale legální to není. K eutanázii se přistupuje u zvířat, která jsou těžce nemocná, nebo poraněná a jejich další život by byl spojen s neutišitelnou bolestí nebo utrpením. Obvykle jde o zvířata s chronickým selháním ledvin, onemocněním srdce nebo onkologickým nálezem, další častou příčinou jsou polytraumata, například následkem auto úrazů. Veterinář je povinen vás seznámit se zdravotním stavem vašeho mazlíčka a vším, co s ním souvisí, včetně dalšího možného vývoje onemocnění i prognózy. Z toho důvodu vám i eutanázii může doporučit, ale konečné rozhodnutí je vždy jen na vás.

Všichni doufáme, že naše zvířátko umře tiše a zcela pokojně ve spánku, ale ve skutečnosti je tato smrt dopřána málokomu. Reálně je velmi obtížné říct, kdy je ten správný čas na toto rozhodnutí. Je složité to vyhodnotit pro člověka, který zvířátko zná a prakticky nemožné pro toho, kdo ho nezná. Pokud se na to zeptáte na facebooku, dostanou se vám obecné odpovědi v tomto a podobném znění: “To poznáte sám/sama.”; “Podívejte se mu do očí a on vám to poví.”; “Pokud jí a hraje si, tak ten čas ještě není,”.

Před nějakým časem jsem ale zaznamenal jedno hezké moudro – “Nedovol, aby poslední den jeho života byl ten nejhorší.” a myslím, že je velmi přesné. Pokud je kvalita života špatná a vy víte, že se každým dnem bude jen horšit, ukončete trápení raději dříve, než později. Láska k našemu chlupatému (a vlastně i nechlupatému) příteli často zatemňuje náš úsudek, máme sklony být sobečtí a říkáme si, že ještě nepřišel čas. A to často v době, kdy už je ve skutečnosti pět minut po dvanácté.

Pro objektivní a od pocitů oproštěný úsudek existuje celkem jednoduchý bodovací systém, který vytvořilo rehabilitační centrum pro zvířata Scout’s House v Kalifornii. Dovolil jsem si ho přeložit z angličtiny a poskytuji ho zde. Třeba vám tento dokument pomůže, abyste učinili správné rozhodnutí. Protože všichni musíme čelit rozhodování mezi tím, co je správné a co je snadné.

When is it time? (ENG) Kdy je čas? (CZ)

 

Jak vypadá eutanázie domácího mazlíčka?

Je na rozhodnutí každého majitele, zda se rozhodne být přítomen u umírání svého mazlíčka. Vystresovaný majitel v hysterii zvířeti na jeho poslední cestě rozhodně nepomůže, proto někdy může být lepší u toho nebýt, ačkoliv si asi každý člověk morálně myslí opak. Pokud se rozhodnete u tohoto procesu být přítomni, pak se snažte být klidní a podporující. Držte se myšlenky, že to, co se děje, je to nejlepší, co v daný čas můžete ještě pro svého přítele udělat.

V případě klidnějších zvířat je už dnes vcelku běžné, že veterinář dojede za vámi a provede uspání v domácím prostředí. Ideální a správný postup je tříkrokový. Veterinář by s vámi měl celou dobu mluvit a říci, co zrovna dělá a co se děje, pokud se rozhodnete být přítomni u této chvíle. V prvním kroku se začíná sedací, podobně jako před operací. Jedná se o malý vpich do svalu (používá se ta nejtenčí jehla), kdy do deseti minut zvíře usíná. Dále veterinář zavede kanylu do žíly a aplikuje anestetika, která zvíře uvedou do stavu hlubokého spánku. V tomto kroku zvíře již nevnímá žádnou bolest ani nic, co se děje kolem něj. Tedy nemá už ani povědomí o přítomnosti majitele.

Ve třetím kroku se aplikuje do kanyly poslední injekce, která zastaví dechovou a posléze srdeční činnost. Látky používané k eutanázii samy o sobě způsobují  nejdříve stav hlubokého bezvědomí. Ve výjimečných případech, kdy je stav žil velmi špatný, lze přeskočit druhý krok a po sedaci “rovnou” (až poté, co zvíře usne) aplikovat poslední injekci přímo do srdce. Účinek je okamžitý a bezbolestný, přesto by u této situace neměl být majitel přítomen. Jedná se o vizuálně velmi drastický zákrok, který může na majiteli zanechat psychologické trauma.

Po aplikaci může docházet k různým záškubům těla, které mohou působit dramaticky, ale jedná se jen o poslední projevy nervů, srdce už nebije. Může dojít ke zrychlenému přerývanému dýchání, lapavým nádechům nebo i vydávání zvuků. Jestliže je však zvíře v hluboké anestezii, samotný odchod je pro něj pokojný a bezbolestný. Je třeba počítat s tím, že po zástavě srdce dojde k uvolnění všech svěračů, tudíž může dojít k pokálení a pomočení. Po podání eutanázie veterinář ověřuje srdeční aktivitu a tep. Musí si být jistý, když zvíře prohlašuje za mrtvé.

Rozdíly v provedení jsou stále značné a velkou měrou záleží na solidnosti veterinárního lékaře. Vždy trvejte na tom, aby bylo zvíře nejdříve sedováno a uspáno, jako se to děje například před operací. Stále bohužel existují “taky veterináři”, kteří píchají rovnou smrtící injekci, což je v rozporu se zákonem, příbalovým letákem farmak i celkově proti celému principu “dobré smrti”. V příměru: neděje se tak ani při popravách v amerických věznicích. I tam jsou vězni před popravou nejdříve sedováni a uspáni (při popravě injekcí, samozřejmě). Správně vedená eutanázie je rychlá a bezbolestná.

 

Čím se uspává a usmrcuje?

Jak jsem uvedl, tak eutanázie probíhá ve třech krocích. Nejdříve se aplikuje sedativum, což bývají přípravky na bázi ketaminu (Narketan, Narkamon…). Bezvědomí se nadále prohlubuje třeba propofolem.

Jakýmsi standardem pro samotnou eutanázii je dnes přípravek T 61. Je dražší, ale minimalizuje možnost nežádoucích projevů. Zvíře se při něm neprobouzí, ačkoliv ve velmi vzácných případech byly hlášeny křeče. Jedná se o třísložkovou látku, která obsahuje silné narkotikum (přesto se nesmí podávat zvířatům při vědomí), dále lokální anestetikum a látku, která zastaví dýchání. Další možností je užití přípravků na bázi pentobarbitalu (Penbital Eutha, Euthanimal…). Ten může mít dle příbalové informace více nežádoucích účinků. Jako časté – u více než 1, ale méně než 10 ze 100 ošetřených zvířat – se uvádí hlasité zvukové projevy a svalové záškuby. V klinických studiích bylo rovněž prokázáno, že může dojít k samovolnému obnovení životních funkcí (dech, srdeční činnost, korneální reflex). Z toho důvodu veterinář musí kontrolovat v pravidelných intervalech životní funkce a popřípadě zvýšit dávku.

 

Co dál? 

Možností, jak naložit s tělem zemřelého přítele, je více a dost záleží na jeho velikosti a našich možnostech. Pohřbít na zahradě tříkilovou kočku je jedna věc, ale pohřbít osmdesátikilového psa už může pro většinu lidí představovat problém. Nakládání se zemřelými těly (=kadávery) domácích zvířat upravovala v minulosti Vyhláška 82/2014 Sb. Vyhláška o kadáverech zvířat v zájmovém chovu, která byla zrušena 1. července 2023. Jejím následníkem je Vyhláška 210/2023 Sb., která ovšem řeší výhradně pohřbívání koňovitých kadáverů a pravidla pro zvířecí hřbitovy. Pohřbívání psů, koček a jiných menších domácích mazlíčků mimo zvířecí hřbitov již není nadále řešeno vyhláškou. Nicméně je vhodné zmínit pravidla, co musí splnit místo určené pro zahrabávání kadáverů zvířat v zájmovém chovu na hřbitově pro zvířata:

• nesmí být kontaminován vodí zdroj,
• nesmí se nacházet v záplavovému území,
• min. 10 m od míst, na nichž jsou chována zvířata,
• min. 200 m od vodního zdroje, přičemž nesmí zasahovat do jeho ochrnného pásma,
• min. 50 m od nejbližší stavby pro bydlení nebo pro rodinnou rekreaci,
• min. 50 m od pozemní komunikace s výjimkou příjezdové pozemní komunikace a
• min. 10 m od hranice sousedního pozemku

Velikost výkopu musí odpovídat velikosti těla zahrabávaného kadáveru zvířete v zájmovém chovu. Dno výkopu musí ležet nad úrovní kolísání hladiny podzemní vody. Je-li kadáver ukládán do výkopu v obalu, musí být obal v půdě rozložitelný a nesmí poškozovat životní prostředí. Kadáver musí být ošetřen nehašeným vápnem nebo jiným vhodným desinfekčním prostředkem a následně zasypán vrstvou zkypřené zeminy ve výši nejméně 80 cm do úrovně terénu a dalšími alespoň 10 cm nad úrovní terénu. Kadáver malých zvířat v zájmovém chovu o hmotnosti do 3 kg musí být ošetřen nehašeným vápnem nebo jiným vhodným desinfekčním prostředkem a následně zasypán vrstvou zkypřené zeminy ve výši nejméně 40 cm do úrovně terénu a dalšími alespoň 10 cm nad úrovní terénu.

Přestože vyhláška nadále neřeší pohřbívání zvířat na vlastním pozemku, tak je vhodné na tyto pravidla myslet. Pohřbít velkého psa na zahradě je dost náročné na velikost jámy, a je opravdu nutné myslet na možnost rizika kontaminace podzemní vody. Pokud nebydlíte na samotě s dost velkým pozemkem, pak je pohřbení velkého zvířete na zahradě hazard, a to právě ve vztahu k vodním zdrojům. Dobrou alternativou je proto pohřbení na nejbližším zvířecím hřbitově, kterých sice přibývá, ale přesto je nenajdete za každou vesnicí.

Dnes už naštěstí existují i zvířecí krematoria, která si tělo vyzvednou buď v ordinaci veterináře, nebo přijedou přímo k vám domů. Za pár dní vám pak předají urnu s popelem, který můžete bez dalších restrikcí pohřbít, rozprášit nebo si ponechat doma. Velmi citlivý a skvělý přístup má Krematorium zvířat Praha. Pobočky mají v Plzni, Ústí nad Labem a Českých Budějovicích. Další krematoria v republice je možné najít například v Brně, České Lípě nebo Chodově u Karlových Varů.

Vždy je také možnost ponechat tělo u veterináře, který zařídí odvoz do kafilerie. Tato varianta je nejlevnější.

 

Eutanázie z pohledu majitele

K eutanázii si lidé vytváří vlastní postoj, který je z větší části založen na jejich vlastních zkušenostech, znalostech, schopnosti empatie a nepochybně také víry. Osobně si myslím, že zkušenost a schopnost empatie v tomto rozhodování hrají prim, síla se totiž na základě těchto aspektů najde vždycky. Můj postoj vůči eutanázii byl vždy souhlasný, nikdy jsem se na to nedíval jako na něco nemorálního, ale zároveň jsem nebyl sto učinit rozhodnutí, když se kolem mě toto téma otřelo poprvé.

V lednu 2015 nám během pár týdnů úplně zchřadnul náš první pes – Valda. Zatímco ještě v prosinci to byl pěkně stavěný jezevčíkoidní chundeláč, v polovině ledna z něj byla kostra potažená kůží. Vzali jsme ho v pondělí na veterinu. Závěr? Chronické selhání ledvin, rakovina varlat s metastázemi na plicích, selhávání srdce. Veterinářka mu dala kapačku, aby ho alespoň trochu zavodnila, prášky na srdce a informovala mě, že je nejvyšší čas ho uspat. A já se sesypal. Nebyl jsem schopný učinit to rozhodnutí, i když jsem podvědomě tušil, že tentokrát hrobníkovi z lopaty už neuteče, jako se tak stalo několikrát předtím. Jenže odvahu udělat ten krok jsem neměl. Domluvili jsme se, že počkáme na laboratoř, jaké bude mít výsledky krve. Odvezli jsme ho domů a na noc ubytovali v teple kotelny poté, co si sám zalezl do rohu zahrady. Dveře zůstali otevřené, jen se vchod zatarasil, aby nemohl utéct do sněhu. Druhý den ráno se celý barák odmítl přiblížit do chodby před kotelnou, takže ten objev čekal na mně. Kolem půl deváté ráno jsem ho našel bez známek života, zemřel už někdy zkraje noci. Sám, ve tmě a v bolestech. Bylo mu asi osmnáct let. Výčitky na svou tehdejší slabost jsem se tak docela nezbavil, i když je to už téměř 10 let.

O rok později na jaře u nás smrt zaklepala znovu. Tentokrát se jednalo o lidského člena domácnosti a umírání se protáhlo na několik velmi dlouhých dní v nemocnici. Díky sedativům to bylo zřejmě bez fyzických bolestí, ale rozhodně to čekání na konec trvalo dlouho a nedalo se dělat vůbec nic – jen čekat. Eutanázie u lidí je v našem státě nezákonná, a to bez ohledu na pacientův stav.

Začátkem května 2020 Aidušce diagnostikovali v pěti letech a čtyřech měsících nádor na močovém měchýři, plus rané chronické selhání ledvin. Bojovali jsme a celý zbytek roku nám to pěkně vycházelo. Sice hodně učurávala, ale stále měla radost ze života, pěkně jedla, držela si svých 50 kilo a fungovala, jako každý jiný pes. Byla klinicky zdravá, přestože v jejím těle rostl nádor a ledviny byly nahnuté. Díky dietě a různým doplňkům se nám dařilo situaci zvládat. Až do začátku února 2021. Celý únor jsme urputně bojovali, ale její stav se rychle horšil a spěl k neodvratnému konci. Opět jsem stál před tím hrozným rozhodnutím, ale tentokrát jsem síly našel a veterináře zavolal.

Vše bylo v ty poslední chvíle velmi poklidné, i když veterinář přijel se zpožděním. Aiduška se s ním přivítala a pak jsme si společně sedli na terase, kde jsem pro ni rozložil deku. Do stehna dostala jednu injekci, po které si pomalu sedla a následně jsem ji pomohl opatrně lehnout. Zůstala mi ležet na ruce, zatímco jsem ji hladil a mluvil na ni. Sledoval jsem, jak její oko mizí. Zemřela v klidu za hezkého slunečného dne, zatímco jsem byl celou dobu s ní a doprovodil jsem ji snad až tam, kam jsem nejdál mohl s ní.

Není to zážitek, který chcete zažívat. Rozhodně je to událost, kterou si nepřejete zařadit do rutiny svých dní. Je to smutné, bolestné a zdrcující. Přesto je to při správném provedení to jedna z nejlepších věcí, kterou můžete učinit pro někoho, koho milujete. Máte šanci se rozloučit. Máte šanci doprovodit vašeho přítele na druhou stranu v klidu a míru. Dostáváte příležitost zařídit, aby umírání bylo jenom jako usínání. Je to správné rozhodnutí, přesto nikoli snadné.