Jedovaté psí hračky

Co jsou ftaláty a jak působí na organismus?

Jedná se o estery kyseliny ftalové a představují poměrně širokou skupinu chemických látek. Nejčastěji se používají jako změkčovadla do plastů (hlavně PVC) nebo přísady do kosmetiky, ale své uplatnění najdou také v insekticidech a lepidlech. Původně se ftaláty považovaly za neškodné, některé z nich se však ukázaly jako nebezpečné pro lidské zdraví. Jedná se především di-(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP), di-butyl ftalát (DBP), benzylbutyl ftalát (BBP) a možná též di-isononyl ftalát (DINP), di-isodecylftalát (DIDP) a di(n-oktyl)-ftalát (DNOP).

Ačkoliv nezpůsobují otravu okamžitě, při dlouhodobém působení (i nízkými dávkami) byly prokázány závažné negativní účinky. Tyto látky silně poškozují (mimo jiné) játra a ledviny. Velký negativní dopad byl prokázán také na mužské pohlavní orgány – negativně ovlivňují plodnost. Rovněž dochází k poškozování dědičného materiálu v buňkách a oxidaci tuků v těle, což přispívá k rozvoji rakoviny. Děti jsou vůči nim citlivější než dospělí. Nejvíce ftalátů se do těla dostává přes sliznice, což se děje při okusování nebo žvýkání výrobků z měkčeného plastu. Proto jsou ohroženy děti do tří let, které mají tendenci všechno strkat do úst, a také zvířata.

Co říká o ftalátech zákon?

V současnosti (rok 2017/2018) neexistuje zákon, který by omezoval přítomnost ftalátů v hračkách pro zvířata. Naopak množství ftalátů v hračkách pro děti, u kterých je předpoklad, že je děti budou brát do úst. je omezeno vyhláškou ministerstva zdravotnictví z roku 2001. Konkrétně se jedná o vyhlášku č. 84/2001 Sb. § 13.:

(4) Hračky uvedené v § 1 odst. 1 písm. a) až c), které jsou vyrobeny z měkčeného plastu, nesmí obsahovat více než 0,1 procent (hmotnostních) jednoho nebo více esterů kyseliny ftalové, uvedené v příloze č. 6.
(§ 1 odst. (1) Tato vyhláška stanoví hygienické požadavky na
a) hračky, které jsou určeny k tomu, aby je děti vkládaly do úst,
b) hračky, které mohou při předvídatelném způsobu užívání přicházet do styku s potravinami a pokrmy,
c) hračky pro děti ve věku do 3 let, které mohou být při předvídatelném způsobu užívání s ohledem na duševní a fyzické schopnosti dítěte vkládány do úst,)

Chemický rozbor hračky pro psy

Vzhledem k tomu, že stát neřeší limity v psích ani kočičích hračkách, nejsou ani žádné státem prováděné kontroly. Ad absurdum, právně je možné napadnout tvrzení, že mnoho prodávaných plastových hraček pro psy je toxických. Neexistuje totiž žádná norma, která by definovala toxicitu v těchto produktech.

Určitou iniciativu v roce 2009 převzal jistý Jiří Kovář ze Zlína, prodejce chovatelských potřeb, který nechal otestovat ve zlínském Institutu pro testování a certifikaci jednu z prodávaných hraček. Výsledky testu jsou šokující. Testovaný plastový míček obsahoval 38 % ftalátů. To znamená, že kdyby šlo o hračku pro děti, limity by byly překročeny 380×. Ačkoliv tento pán na problém opakovaně upozorňuje, stále nedošlo k žádné změně na státní úrovni. Plastové hračky plné ftalátů se mohou dál prodávat, pokud nejsou určeny pro děti, ale “jen” pro zvířata.

Zkušební protokol je k nahlédnutí zde.

Vyhlídky do budoucna

Nejsou vůbec příznivé. Neexistuje žádná instituce, která by za psí/kočičí hračky bez ftalátů právně bojovala. Veterinární správa se tím odmítá zabývat, protože se nejedná o veterinární pomůcky. Ministerstvo zdravotnictví řeší výhradně hračky pro děti. A komora veterinárních lékařů nenašla důvod, proč by se daným problémem měla zabývat a vytvářet nějakou iniciativu.

Dovozci hraček nemají důvod měnit sortiment, protože je k tomu žádná vyhláška nenutí. Jejich zájem o látky v hračkách končí u těžkých kovů. Pokud prodávají hračky bez těžkých kovů, můžou si vesele označit hračku nálepkou “netoxické” bez ohledu na to, kolik procent ftalátů ve skutečnosti obsahuje. Majitel firmy, která testovanou hračku dovezla z Číny (úplně stejně jako celá řada jiných dovozců, kteří nakupují od stejných výrobců) se k celé věci vyjádřil takto: “Po konzultaci jsme se rozhodli obsahem ftalátů nezabývat a to ze dvou důvodů. Nebyla zatím zveřejněná studie, (alespoň mi není známa) o účinku ftalátů na psí organizmus a za druhé ještě není žádná norma, které bychom se mohli držet. Mohu Vám hrdě hlásit , že jsme tady v regionu střední Evropy jediná firma, která od nadnárodní auditorské firmy SGS získala potvrzení o netoxicitě námi dovážených psích hraček. Takže všechny rozbory na těžké kovy jsou v pořádku a máme právně podloženo, že můžeme námi dovážené hračky označovat za netoxické”

Ve zkratce řečeno – pokusy na psech se nedělaly (a na dětech snad ano?), odborné názory a studie na vliv ftalátů na savce mě nezajímají a dokud nebudou vytvořené limity pro zvířata, nebudeme nic řešit.

Co tedy dělat?

Odpověď je víceméně jednoduchá – nekupovat hračky z měkčeného PVC (vinylu). Nelze říct, že všechny psí/kočičí hračky z tohoto materiálu jsou toxické a plné ftalátů, na druhou stranu se nedá ani přesvědčivě říci, které PVC hračky ftaláty neobsahují. Jak je z výše uvedeného patrné, nic nezaručuje ani nálepka “netoxické”.

Jedinou ochranou tedy zůstává vůbec nekupovat ty hračky, ve kterých se mohou ftaláty vyskytovat. Případně pátrat u výrobce/dovozce, zda někdy svoje výrobky testoval na přítomnost těchto látek. Většina hraček se k nám ale dováží z Číny, což situaci značně komplikuje, velké množství čínských výrobců si s ftaláty těžkou hlavu nedělá ani u hraček pro děti (průkazné ze statistik), natož pro zvířata. Zároveň se dá předpokládat, že atestované hračky bez ftalátů budou cenově trochu jinde. Daleko vhodnější a bezpečnější se tedy jeví hračky z textilu, latexu, gumy nebo třeba ze dřeva.