Krmení
Hned na začátku byste se měli rozhodnout, jestli svého budoucího parťáka chcete krmit granulemi anebo syrovou “přirozenou” stravou, které se říká BARF. Kvalitní granule představují jednoduchý způsob, jak psa nakrmit, a zároveň obsahují vše, co pes potřebuje, aby prospíval. Je to směs vlákniny, bílkovin, vápníku, fosforu, tuků a dalších látek, které jsou už připraveny ve správném poměru a množství. Nasypete je do misky a máte vystaráno. Při výběru byste měli dbát na to, aby granule byly kvalitní a odpovídali typu a věku psa. Není vhodné krmit štěně dospěláckými granulemi a obráceně. Také není vhodné krmit štěně velkého plemene granulemi, které jsou určeny pro štěňata malých plemen a naopak. Pokud máte víc psů a chcete krmit všechny stejně, je vhodnější vybrat granule označené jako ALS – all life stage (všechny fáze života).
Oproti tomu “barfování” je o něco náročnější. Všechny živiny musíte hlídat. Samozřejmě není nutné počítat tabulkově každou krmnou dávku, ale v horizontu týdnů by měla být strava vyvážená. K tomu, jak správně psa krmit tímto způsobem, doporučuji knihu “BARF – Krmení psa přirozenou stravou” od Kateřiny Novosádové. Na internetu ji seženete zhruba za dvě stovky. Způsob krmení je poněkud náročný na prostor – potřebujete mrazák, abyste mohli skladovat maso. Na druhou stranu, pokud si maso naporcujete okamžitě po nákupu, není to už o tolik časově náročnější. V současné době existuje velké množství firem, které vozí maso určené pro barfování, mnohdy už jde o naporcované balíčky.
U nás se třeba kombinuje krmení granulemi a syrovým masem. V poledne do misky putuje maso s přílohou a večer granule. Tento způsob nám zatím vyhovuje, avšak obnáší to pravidelné krevní testy, zda jsou všechny hodnoty v normě. Krevní testy se doporučují dělat alespoň jednou ročně, pokud krmíte psa masem. Můžete tak včas odhalit nějaký výživový problém.Co se týče způsobu krmení samotného, doporučuje se u psů misku nenechávat po celý den k dispozici. Při krmení masem to není ani zdravotně vhodné, aby maso leželo celý den v misce. Zvolte si časy, kdy budete krmit a snažte se je dodržovat s pravidelností. Psa nechte v klidu najíst. Přístup k jídlu po celý den s sebou přináší řadu nevýhod: nevíte, kolik pes toho za den sní, nejste schopni poznat a hlavně nejste schopni zjistit, jestli se pes zrovna najedl nebo ne. Nemůžete tak zajistit psovi klidový režim.
Po jídle by měl pes hodinu až dvě odpočívat. Žádné běhání, skákání a další vylomeniny, zkrátka spánek a klid. Pokud psa naučíte odmala, že se po jídle odpočívá, snižujete riziko torze (přetočení) žaludku, což je život ohrožující stav s poměrně vysokou úmrtností.Občas se stává, hlavně u mladých psů, že stávkují a odmítají jíst. Hodně to dělají puberťáci – zkouší vás, jestli nedostanou něco lepšího. Buďte v tomto ohledu nekompromisní. Misku ponechte deset minut a pokud si pes nevezme, odeberte ji. Další krmení ponechte až na obvyklou dobu a do té doby žádné krmení ani pamlsky nepodávejte. Žádný pes dobrovolně hlady neumře. U malých plemen může být delší hladovění problém, ale berňák je velký pes. Iniciativa změny granulí musí přicházet od vás. Jakmile dovolíte, aby se pes choval zmlsaně a podstrčíte mu hned něco lepšího místo misky granulí, těžko ho to pak odnaučíte.Jak často krmit psa záleží na jeho věku. Odběr štěněte je možný od jeho osmi týdnů. Pro přehlednost orientační tabulka:
Oproti tomu “barfování” je o něco náročnější. Všechny živiny musíte hlídat. Samozřejmě není nutné počítat tabulkově každou krmnou dávku, ale v horizontu týdnů by měla být strava vyvážená. K tomu, jak správně psa krmit tímto způsobem, doporučuji knihu “BARF – Krmení psa přirozenou stravou” od Kateřiny Novosádové. Na internetu ji seženete zhruba za dvě stovky. Způsob krmení je poněkud náročný na prostor – potřebujete mrazák, abyste mohli skladovat maso. Na druhou stranu, pokud si maso naporcujete okamžitě po nákupu, není to už o tolik časově náročnější. V současné době existuje velké množství firem, které vozí maso určené pro barfování, mnohdy už jde o naporcované balíčky.
U nás se třeba kombinuje krmení granulemi a syrovým masem. V poledne do misky putuje maso s přílohou a večer granule. Tento způsob nám zatím vyhovuje, avšak obnáší to pravidelné krevní testy, zda jsou všechny hodnoty v normě. Krevní testy se doporučují dělat alespoň jednou ročně, pokud krmíte psa masem. Můžete tak včas odhalit nějaký výživový problém.Co se týče způsobu krmení samotného, doporučuje se u psů misku nenechávat po celý den k dispozici. Při krmení masem to není ani zdravotně vhodné, aby maso leželo celý den v misce. Zvolte si časy, kdy budete krmit a snažte se je dodržovat s pravidelností. Psa nechte v klidu najíst. Přístup k jídlu po celý den s sebou přináší řadu nevýhod: nevíte, kolik pes toho za den sní, nejste schopni poznat a hlavně nejste schopni zjistit, jestli se pes zrovna najedl nebo ne. Nemůžete tak zajistit psovi klidový režim.
Po jídle by měl pes hodinu až dvě odpočívat. Žádné běhání, skákání a další vylomeniny, zkrátka spánek a klid. Pokud psa naučíte odmala, že se po jídle odpočívá, snižujete riziko torze (přetočení) žaludku, což je život ohrožující stav s poměrně vysokou úmrtností.Občas se stává, hlavně u mladých psů, že stávkují a odmítají jíst. Hodně to dělají puberťáci – zkouší vás, jestli nedostanou něco lepšího. Buďte v tomto ohledu nekompromisní. Misku ponechte deset minut a pokud si pes nevezme, odeberte ji. Další krmení ponechte až na obvyklou dobu a do té doby žádné krmení ani pamlsky nepodávejte. Žádný pes dobrovolně hlady neumře. U malých plemen může být delší hladovění problém, ale berňák je velký pes. Iniciativa změny granulí musí přicházet od vás. Jakmile dovolíte, aby se pes choval zmlsaně a podstrčíte mu hned něco lepšího místo misky granulí, těžko ho to pak odnaučíte.Jak často krmit psa záleží na jeho věku. Odběr štěněte je možný od jeho osmi týdnů. Pro přehlednost orientační tabulka:
|
0 – 3 týdny:
4 – 6 týdnů: 1,5 – 4 měsíce: 4 – 5 měsíců: 6 měsíců a dál: |
mateřské mléko
mateřské mléko + příkrmy 4-5x denně 3x denně 2x denně |
Pes musí mít neustálý přístup k pitné vodě.
Podávání pamlsků je nutné započítat do celkové krmné dávky, aby pes nezačal tloustnout.
Podávání pamlsků je nutné započítat do celkové krmné dávky, aby pes nezačal tloustnout.
Péče o srst
Berňák je sice dlouhosrsté plemeno, ale na péči o srst není přehnaně náročný. Bohatě stačí ho jednou za týden až 14 dní vykartáčovat, hlavně na místech, kde srst ráda plstnatí a žmolkovatí (uši a sukýnky na packách). V období línání se doporučuje zvýšit frekvenci vyčesávání na 2x – 3x týdně. U nás se pravidelně vyčesává jen v období línání.
Srst berňáka se běžně nestříhá, neholí ani netrimuje. Stříhání se doporučuje jen na uších a mezi polštářky na tlapkách, kde mají chlupy tendenci přerůstat a brání volnému pohybu. V zimě se pak v těchto chlupech tvoří zmrazky a psa to bolí. Na uších se při nestříhání tvoří nevzhledné zacuchané culíky, které často plstnatí.
Někteří majitelé berňáky stříhají/holí na léto, osobně to považuji za neprofesionalitu psího salonu a neinformovanost majitele, možná až skoro hloupost. Berňáci nejsou plemeno, které se má stříhat podle ročního období. Jejich huňatý kožich je chrání nejen před zimou, ale paradoxně také před teplem. Srst je jedinečný izolant, sluneční paprsky ji sice zahřívají, ale kůže pod nimi zůstává chráněna. Pes bez kožichu nemá žádnou ochranou vrstvu před slunečními paprsky, a tak se snadno přehřeje nebo spálí. Proto prosím, svého berňáka nestříhejte ani neholte. Raději mu umožněte přístup do chladných částí domu.
Jediná situace, která ospravedlňuje ostříhání berňáka na léto, je náchylnost k zapařeninám (tzv. hot-spot). Když se pes namočí a dobře neuschne, kůže se pod srstí zapaří a vznikne zánět. Okolí takového místa se musí oholit a ošetřit. Pokud má dané zvíře tyhle záněty často, je vhodnější ho nechat ostříhat. Zároveň se ale potom musí taky více hlídat a nenechávat na přímém slunci.
Koupat taky není úplně třeba, pokud se nechystáte na výstavu, případně se pejsek nevyválí v nějakém lahodném odéru typu rybina, mrtvá krysa nebo něco podobně pro lidi zapáchajícího. U nás se koupalo pouze jednou za tři roky. Pokud potřebuji dostat ze srsti nějaký pach, použiji suchý šampon, který jsme pro tyhle případy koupili.
Srst berňáka se běžně nestříhá, neholí ani netrimuje. Stříhání se doporučuje jen na uších a mezi polštářky na tlapkách, kde mají chlupy tendenci přerůstat a brání volnému pohybu. V zimě se pak v těchto chlupech tvoří zmrazky a psa to bolí. Na uších se při nestříhání tvoří nevzhledné zacuchané culíky, které často plstnatí.
Někteří majitelé berňáky stříhají/holí na léto, osobně to považuji za neprofesionalitu psího salonu a neinformovanost majitele, možná až skoro hloupost. Berňáci nejsou plemeno, které se má stříhat podle ročního období. Jejich huňatý kožich je chrání nejen před zimou, ale paradoxně také před teplem. Srst je jedinečný izolant, sluneční paprsky ji sice zahřívají, ale kůže pod nimi zůstává chráněna. Pes bez kožichu nemá žádnou ochranou vrstvu před slunečními paprsky, a tak se snadno přehřeje nebo spálí. Proto prosím, svého berňáka nestříhejte ani neholte. Raději mu umožněte přístup do chladných částí domu.
Jediná situace, která ospravedlňuje ostříhání berňáka na léto, je náchylnost k zapařeninám (tzv. hot-spot). Když se pes namočí a dobře neuschne, kůže se pod srstí zapaří a vznikne zánět. Okolí takového místa se musí oholit a ošetřit. Pokud má dané zvíře tyhle záněty často, je vhodnější ho nechat ostříhat. Zároveň se ale potom musí taky více hlídat a nenechávat na přímém slunci.
Koupat taky není úplně třeba, pokud se nechystáte na výstavu, případně se pejsek nevyválí v nějakém lahodném odéru typu rybina, mrtvá krysa nebo něco podobně pro lidi zapáchajícího. U nás se koupalo pouze jednou za tři roky. Pokud potřebuji dostat ze srsti nějaký pach, použiji suchý šampon, který jsme pro tyhle případy koupili.
Uši, oči, drápky a packy
Osobně nejsem příznivcem umělého zasahování do uší. Je vhodné uši sledovat, jestli jsou čisté a netvoří se v nich nadměrné množství ušního mazu. Pokud je ale ucho čisté a pes nejeví známky potíží, nezasahujte do nich. Jakmile začnete psovi uši čistit různými vodičkami, můžete narušit přirozené procesy. V případě, že zaznamenáte u psa třepání hlavou, svědění, zarudlé ušní boltce, výtok nebo uši nepřirozeně smrdí, pak je lepší navštívit veterináře a poradit se s ním. Může se jednat o zánět, zapíchnutou osinu, parazity nebo nějakou infekci.
U očí se to má podobně jako u uší. Jestliže nezaznamenáte nějaký výtok či zvýšenou tvorbu ospalků, nezasahujte do nich. Kupříkladu u nás je péče o oči taková, že se ubrouskem nebo rukou setřou ospalky kolem očí, to je vše. Není důvod do očí zasahovat, jestliže nepozorujete nějaké změny.
Drápky je dobré kontrolovat a zastřihovat. Není úplně pravda, že se obrousí sami. Pes by musel chodit hodně po betonu a jiném tvrdém povrchu, aby je obrousil, ale jestliže s ním nechodíte příliš po chodníku, nemá si je o co obrousit. Proto bych doporučoval jim věnovat pozornost a v případě, že dráp začne být dlouhý, zastřihnout. Buď to můžete udělat sami, prodávají se na to speciální štípací kleštičky, anebo požádat veterináře, což je jistější varianta. Uvnitř drápu se nachází škára, která krevní a nervové zakončení. Střihnutí do této oblasti je bolestivé.
Možná by se zdálo, že u pacek dál není co řešit, když už jsem zmínil zastřihování srsti na nich i drápky, ale není tomu tak. Mnoho majitelů má potřebu svým domácím mazlíčkům mazat různými krémy a mastičkami polštářky na packách. Na trhu najdete spoustu přípravků, které jsou určené pro mazání psích tlapek. Já však zase říkám – nedělejte to. Čím více budete polštářky opečovávat, tím více budou citlivé a náchylné na poranění. Polštářky chrání packu psa a je správné, když jsou drsné. Jedinou péči si zaslouží v zimě, chodíte-li po prosolených chodnících. Posypová sůl je vůči packám hodně agresivní, proto je vhodné po procházce packy umýt ve vlažné vodě.
U očí se to má podobně jako u uší. Jestliže nezaznamenáte nějaký výtok či zvýšenou tvorbu ospalků, nezasahujte do nich. Kupříkladu u nás je péče o oči taková, že se ubrouskem nebo rukou setřou ospalky kolem očí, to je vše. Není důvod do očí zasahovat, jestliže nepozorujete nějaké změny.
Drápky je dobré kontrolovat a zastřihovat. Není úplně pravda, že se obrousí sami. Pes by musel chodit hodně po betonu a jiném tvrdém povrchu, aby je obrousil, ale jestliže s ním nechodíte příliš po chodníku, nemá si je o co obrousit. Proto bych doporučoval jim věnovat pozornost a v případě, že dráp začne být dlouhý, zastřihnout. Buď to můžete udělat sami, prodávají se na to speciální štípací kleštičky, anebo požádat veterináře, což je jistější varianta. Uvnitř drápu se nachází škára, která krevní a nervové zakončení. Střihnutí do této oblasti je bolestivé.
Možná by se zdálo, že u pacek dál není co řešit, když už jsem zmínil zastřihování srsti na nich i drápky, ale není tomu tak. Mnoho majitelů má potřebu svým domácím mazlíčkům mazat různými krémy a mastičkami polštářky na packách. Na trhu najdete spoustu přípravků, které jsou určené pro mazání psích tlapek. Já však zase říkám – nedělejte to. Čím více budete polštářky opečovávat, tím více budou citlivé a náchylné na poranění. Polštářky chrání packu psa a je správné, když jsou drsné. Jedinou péči si zaslouží v zimě, chodíte-li po prosolených chodnících. Posypová sůl je vůči packám hodně agresivní, proto je vhodné po procházce packy umýt ve vlažné vodě.
Zuby
Už odmala je nám vštěpován návyk čištění zubů, protože dobře vyčištěný zub = zdravý zub. Obdobně to platí i u psů. Pokud nebudeme dbát o zubiska našeho psiska, může se stát, že o ně po pár letech přijde, případně budete mít velké výdaje za veterinární pomoc. Měli bychom dbát na prevenci a předcházet pozdějším potížím. Možností je spoustu.
První z nich je speciální zubní kartáček a zubní pasta pro psy (nikdy nepoužívejte lidskou). Postup je stejný jako u lidí, akorát musíte psa naučit, aby si tuto manipulaci nechal líbit. Další možností jsou různé vodičky, které se přidají do vody; gel, který se nanese prstem či opět kartáčkem na zuby a krčky nebo enzymatické žvýkací plátky. Velmi oblíbené je přidávání kelpy do jídla, což je možná ta nejschůdnější možnost vyčištění zubů, pokud není pes alergický na jód. Vždy by mělo být dodrženo doporučené dávkování. Naopak podávání různých tyčinek ze supermarketu s nálepkou “dentasticks” nepomáhá. Navíc jsou tyto pamlsky plné barviv a další chemie. Obecně je lepší se vyhnout nepřirozeně zbarveným pamlskům.
Pes si zuby čistí také mechanicky za pomoci kousání kostí, parůžků a různých hraček s gumovými hroty. Kousání granulí má na čistotu zubů spíše marginální vliv, ale je to určitě lepší než nic.
Zuby psa je vhodné nechat zkontrolovat čas od času u veterináře, který může včas podchytit zubní kámen a jiné nepříjemnosti, které mohou přerůst do velmi nepříjemných problémů. Pokud je plaku hodně a rozjel se zubní kámen, je vhodné podstoupit čištění zubů ultrazvukem, což je nejúčinnější metoda vyčištění. Ani zubním kartáčkem se nejste schopni dostat všude, a proto se ani poctiví čističi se zubním kartáčkem časem nevyhnou ultrazvuku. Tato metoda se obvykle provádí v sedaci, aby bylo možné vyčistit vše. Pokud je nutné nějaký zub vytrhnout, nebo je pes extrémně nervozní při ultrazvuku, používá se celková anestezie, která s sebou přináší veškerá rizika narkózy.
První z nich je speciální zubní kartáček a zubní pasta pro psy (nikdy nepoužívejte lidskou). Postup je stejný jako u lidí, akorát musíte psa naučit, aby si tuto manipulaci nechal líbit. Další možností jsou různé vodičky, které se přidají do vody; gel, který se nanese prstem či opět kartáčkem na zuby a krčky nebo enzymatické žvýkací plátky. Velmi oblíbené je přidávání kelpy do jídla, což je možná ta nejschůdnější možnost vyčištění zubů, pokud není pes alergický na jód. Vždy by mělo být dodrženo doporučené dávkování. Naopak podávání různých tyčinek ze supermarketu s nálepkou “dentasticks” nepomáhá. Navíc jsou tyto pamlsky plné barviv a další chemie. Obecně je lepší se vyhnout nepřirozeně zbarveným pamlskům.
Pes si zuby čistí také mechanicky za pomoci kousání kostí, parůžků a různých hraček s gumovými hroty. Kousání granulí má na čistotu zubů spíše marginální vliv, ale je to určitě lepší než nic.
Zuby psa je vhodné nechat zkontrolovat čas od času u veterináře, který může včas podchytit zubní kámen a jiné nepříjemnosti, které mohou přerůst do velmi nepříjemných problémů. Pokud je plaku hodně a rozjel se zubní kámen, je vhodné podstoupit čištění zubů ultrazvukem, což je nejúčinnější metoda vyčištění. Ani zubním kartáčkem se nejste schopni dostat všude, a proto se ani poctiví čističi se zubním kartáčkem časem nevyhnou ultrazvuku. Tato metoda se obvykle provádí v sedaci, aby bylo možné vyčistit vše. Pokud je nutné nějaký zub vytrhnout, nebo je pes extrémně nervozní při ultrazvuku, používá se celková anestezie, která s sebou přináší veškerá rizika narkózy.
Očkování a odčervení
Do základní péče o psího člena rodiny patří i pravidelné očkování a odčervení.
Každé naše štěně od nás odchází s očkováním proti psince, infekčnímu zánětu jater, parvoviróze a parainfluenze, což je základní očkovací schéma. Je vhodné, aby nový majitel nechal štěně ještě v určeném termínu přeočkovat, protože se tato kombinace očkuje nadvakrát.
Jediné, ze zákona povinné očkování je proti vzteklině a očkuje se nejdříve ve třech měsících. V následujících letech majitel může očkovat kombinaci těchto nemocí, doplněnou o leptospirózu, anebo se omezit jen na očkování proti vzteklině. Od července 2008 není nutné psa očkovat proti vzteklině každý rok. Nově se bere doba trvání imunity, kterou zaručuje výrobce vakcíny, což je obvykle 1-3 roky. Veterinář vás jistě o termínu dalšího očkování bude informovat. U nás se očkuje každý rok ona základní kombinace.
Další nadstandardní očkování jsou proti tetanu, koronaviróze, infekční laryngotracheitidě (tzv. psincový kašel) a lymské borelióze. Osobně bych doporučoval očkovat základní očkovací kombinaci + tetanus. Nikdy nevíte, na co pes venku šlápne. Očkovací schéma vám řekne nejlépe veterinář.Pravidelné odčervování je během prvního roku naprosto nezbytné a je zbytečné nad tím jakkoliv váhat. Ať už je totiž péče o fenku jakkoliv výborná, štěňata se zpravidla rodí infikována škrkavkami, které nadále přijímají od matky přes mateřské mléko. Jedná se o nekončící cyklus – plod je v děloze infikován škrkavkami, z nichž některé se zapouzdří a žijí uspány v těle zvířete. Na takto zapouzdřené parazity neúčinkují odčervovací přípravky. Parazit se aktivuje až v momentě, kdy je například oslabena imunita, anebo, v případě feny, při březosti. Zároveň jsou tyto zaktivované škrkavky dále přenášeny do štěňat v mateřském mléce. A tak to jde pořád dokola.
Kvůli tomuto cyklu je nutná pravidelnost odčervování, aby nedošlo k silnému začervení, což je vážný stav, který může štěně v nejhorším případě i zabít. U nás jsou štěňata odčervována společně s matkou, po odběru musí pravidelnost zajistit nový majitel.
Odčervení dospělých zvířat by mělo být podloženo pozitivním koprologickým vyšetřením. Slepé odčervování zvířete je pouze velkou zátěží pro organismus. Tablety ani pasty totiž nemají žádný preventivní účinek, navíc nezabírají na všechny parazity, které se u psa mohou objevit. Odčervovací přípravek působí pouze 24 hodin od podání, to znamená, že dáte psovi tabletu, on druhý den olízne nějaký humus venku a parazité v něm mohou vesele žít do vašeho dalšího slepého odčervení a možná i po něm, pokud vyberete špatný přípravek.
Ideální je jednou za tři měsíce odebrat vzorek stolice a poslat přes veterináře do laboratoře, která udělá test na přítomnost parazitů. Pokud je negativní, není důvod psa zatěžovat chemií. V případě pozitivního nálezu veterinář doporučí antiparazitikum, které konkrétně působí na daný typ nevítaného hosta. Odčervení je pak nutné opakovat znovu po 14 dnech, jelikož přípravky působí jen na dospělé jedince.
Každé naše štěně od nás odchází s očkováním proti psince, infekčnímu zánětu jater, parvoviróze a parainfluenze, což je základní očkovací schéma. Je vhodné, aby nový majitel nechal štěně ještě v určeném termínu přeočkovat, protože se tato kombinace očkuje nadvakrát.
Jediné, ze zákona povinné očkování je proti vzteklině a očkuje se nejdříve ve třech měsících. V následujících letech majitel může očkovat kombinaci těchto nemocí, doplněnou o leptospirózu, anebo se omezit jen na očkování proti vzteklině. Od července 2008 není nutné psa očkovat proti vzteklině každý rok. Nově se bere doba trvání imunity, kterou zaručuje výrobce vakcíny, což je obvykle 1-3 roky. Veterinář vás jistě o termínu dalšího očkování bude informovat. U nás se očkuje každý rok ona základní kombinace.
Další nadstandardní očkování jsou proti tetanu, koronaviróze, infekční laryngotracheitidě (tzv. psincový kašel) a lymské borelióze. Osobně bych doporučoval očkovat základní očkovací kombinaci + tetanus. Nikdy nevíte, na co pes venku šlápne. Očkovací schéma vám řekne nejlépe veterinář.Pravidelné odčervování je během prvního roku naprosto nezbytné a je zbytečné nad tím jakkoliv váhat. Ať už je totiž péče o fenku jakkoliv výborná, štěňata se zpravidla rodí infikována škrkavkami, které nadále přijímají od matky přes mateřské mléko. Jedná se o nekončící cyklus – plod je v děloze infikován škrkavkami, z nichž některé se zapouzdří a žijí uspány v těle zvířete. Na takto zapouzdřené parazity neúčinkují odčervovací přípravky. Parazit se aktivuje až v momentě, kdy je například oslabena imunita, anebo, v případě feny, při březosti. Zároveň jsou tyto zaktivované škrkavky dále přenášeny do štěňat v mateřském mléce. A tak to jde pořád dokola.
Kvůli tomuto cyklu je nutná pravidelnost odčervování, aby nedošlo k silnému začervení, což je vážný stav, který může štěně v nejhorším případě i zabít. U nás jsou štěňata odčervována společně s matkou, po odběru musí pravidelnost zajistit nový majitel.
Odčervení dospělých zvířat by mělo být podloženo pozitivním koprologickým vyšetřením. Slepé odčervování zvířete je pouze velkou zátěží pro organismus. Tablety ani pasty totiž nemají žádný preventivní účinek, navíc nezabírají na všechny parazity, které se u psa mohou objevit. Odčervovací přípravek působí pouze 24 hodin od podání, to znamená, že dáte psovi tabletu, on druhý den olízne nějaký humus venku a parazité v něm mohou vesele žít do vašeho dalšího slepého odčervení a možná i po něm, pokud vyberete špatný přípravek.
Ideální je jednou za tři měsíce odebrat vzorek stolice a poslat přes veterináře do laboratoře, která udělá test na přítomnost parazitů. Pokud je negativní, není důvod psa zatěžovat chemií. V případě pozitivního nálezu veterinář doporučí antiparazitikum, které konkrétně působí na daný typ nevítaného hosta. Odčervení je pak nutné opakovat znovu po 14 dnech, jelikož přípravky působí jen na dospělé jedince.
Odčervovací schéma přehledně:
|
1. odčervení
2. odčervení 3. odčervení 4. odčervení 5. odčervení 7. odčervení 8. odčervení 9. odčervení 10. odčervení |
14 dní po porodu
4 týdny 6 týdnů 8 týdnů 10 týdnů 12 týdnů 6 měsíců 9 měsíců 12 měsíců |
Pravidelné kontroly u veterináře
Hodí se, aby alespoň jednou za rok byl pes preventivně zkontrolován u veterináře. Ten zhodnotí jeho celkovou kondici, poslechne si srdce a plíce, zkontroluje délku drápků, podívá se na zuby, oči a uši, případně také odebere kontrolní vzorek krve, pokud krmíte masem. Toto vyšetření může včas odhalit zdravotní problémy, proto není dobré na něj kašlat.