Objímání psů

Objímání lidé obecně vnímají jako projev vzájemné náklonnosti a lásky. Mnoho lidí považuje objetí za formu pozdravu se svými přáteli, někteří jedinci chodí s cedulemi “free hug” (objetí zdarma) po městech. Objetí je v lidské mysli hluboce zakořeněno jako něco příjemného, milého, naznačujeme tím, že druhého člověka máme rádi. Kámen úrazu nastává, pokud tuto logiku začneme aplikovat vůči našim psím přátelům. Ač by si to mnozí opravdu hodně přáli, tak pes NENÍ člověk a je obrovskou chovatelskou chybou tak k němu přistupovat. Pes je pes a jeho vnímání světa je velmi odlišné od toho našeho. Gesto objetí je jedním z mnoha příkladů, kdy lidi vůči svým psům (obvykle) selhávají. Nevěříte? Čtěte.

V roce 2016 byl v časopise Psychology Today zveřejněn článek jistého doktora Stanleyho Corena. Jedná se o oceněného profesora psychologie, který pracuje v oblasti výzkumu a výuky psychologie na University of British Columbia v kanadském Vancouveru. Pan profesor Coren se specializuje na chování psů a je autorem mnoha knih o psí inteligenci, mentálních schopnostech a historii psů. Tento článek, který lze dohledat v originálním znění na internetu, má zcela jasný titulek “Data říkají – Neobjímej psa!”.

Stanley Coren ve svém článku popisuje příhodu, kdy v kampusu místní univerzity probíhala akce “Doggy De-Stress Day”. Tato akce se stala běžnou praxí více tamních univerzit a jejím cílem je snížit úroveň stresu u studentů během zkouškového období. V rámci tohoto dne jsou přivedeni do areálu školy psi (terapeutičtí anebo jen dobře vychovaní domácí mazlíčci) a studenti se s nimi mohou pomazlit a komunikovat. V průběhu tohoto dne přistoupila jistá žena k profesorově asi šestiměsíčnímu štěněti Kanadského retrívra (orig.: Nova Scotia Duck Tolling Retriever) a objala ho. Většina štěňat je v tomto věku relativně tolerantní k jakékoliv formě společné interakce, ale tohle štěně v reakci na objetí otočilo hlavu, aby přerušilo oční kontakt, svěsilo uši a zívlo si. Profesor k ženě přistoupil a upozornil ji, aby tohle nedělala, protože se to psu nelíbí a zvyšuje to úroveň jeho stresu. Žena mu věnovala nedůvěřivý pohled a opáčila přednáškou o tom, že studuje vývojovou psychologii a je spousta důkazů o tom, že objímání je důležité a příjemné. Když matka objímá své dítě, tak se u obou zvyšuje hodnota oxytocinu a tento hormon je spojen s láskou a věrností. Naopak existují i důkazy, že pokud rodiče neobjímají a nedotýkají se svého dítěte, může být dítě v dospělosti emocionálně zakrnělé. Tak jak se tedy opovažuje tvrdit, že objímání není dobré pro psy a zejména pro štěně?!

Odpověď na její otázku je nasnadě – psi nejsou lidské děti. Nevypadají jako lidské dítě, nechovají se jako lidské dítě a nepřemýšlí jako lidské dítě. Psi technicky patří do skupiny, pro kterou čeština zřejmě nemá správný výraz, ale v angličtině se nazývají cursorial animals. Jedná se o zvířata, která jsou přizpůsobena k rychlému běhu. To znamená, že pokud jsou ve stresu a cítí se ohrožení, tak jejich primární formou obrany je útěk. Behavioristé věří, že pokud psa zbavíte této možnosti obrany (znehybníte ho objetím), pak se u něj zvýší úroveň stresu. V momentě, kdy se úzkost stane příliš intenzivní, dané zvíře vás může pokousat. V češtině se používá odborný výraz “Stadium alarmové reakce” nebo “Cannonova emergentní reakce”. Anglicky “fight or flight”, tedy bojuj nebo uteč. Tento pud je společný pro člověka i hodně zvířat. Pokud situace psu nedovoluje utéct, pak je jeho jedinou možnou obranou útok.

Dr. Corena překvapilo, jak málo vědecké literatury se zabývá vztahem mezi objímáním psa a pravděpodobností pokousání. Přestože objevil dva články, které říkaly, že pokousání je mnohem pravděpodobnější při objímání nebo líbání psa, tak jejich závěr spíše naznačoval, že nejdůležitějším faktorem je blízkost tváře k tlamě psa, než samotné jednání člověka. Tento nedostatek vědeckých článků ho donutil provést vlastní studii.

Studie internetových fotek objímaných psů

Pomocí internetového vyhledávání s hesly “hug dog” a “love dog” shromáždil se svým týmem náhodný vzorek 250 fotografií z Googlu a Flickru. Přestože jsou takových podobných fotek na internetu stovky, Dr. Coren vybíral záměrně pouze fotografie, kde byla jasně viditelná tvář psa, a nepoužíval snímky, kdy se dalo očekávat, že úroveň stresu psa je způsobena i jinými faktory, než je objímání (např. zvednutí velkého psa ze země při objímání). Každá vybraná fotografie následně obdržela jedno ze tří možných skóre:

  1. Pes vykazuje jeden nebo více příznaků stresu/úzkosti;
  2. Pes se jeví jako uvolněný a klidný;
  3. Reakce psa není jednoznačná, nebo je neutrální.

Výsledek zkoumání dopadl nechvalně – většina lidí neumí číst slabé náznaky nepohody psa a nevnímají jeho řeč těla. Autoři těchto obrázků je asi zveřejňovali ve snaze ukázat svou vzájemnou lásku a štěstí, ale ve skutečnosti jsou to ve většině případů obrázky šťastných majitelů a nespokojených psů. Celkově 81,6 % analyzovaných snímků bylo zařazeno do první kategorie, kdy psi vysílali minimálně jeden projev toho, že je situace stresuje. Pouze na 7,6 % fotografií byli vidět uvolnění a klidní psi. Zbývajících 10,8 % snímků ukazovalo psy, kteří měli neutrální nebo ne jednoznačnou reakci. Znamená to, že 4 z 5 psů jsou objetím stresováni. Dva příklady z první skupiny snímků se objevily přímo v samotném článku s vysvětlujícím popiskem, jaké signály zvíře vysílá.

 

Zdroj: Modified from a Humane Society of Greater Rochester photo, Creative Commons License
Zdroj: Modified from a Humane Society of Greater Rochester photo, Creative Commons License

Uši sklopené, viditelný půlměsíc bělma okolo duhovky a hlava odvrácená ve snaze vyhnout se očnímu kontaktu.

Zdroj: Modified from a Peter Kemmer photo, Creative Commons License

Sklopené uši, submisivní zavření očí, olizování, hlava odvrácená ve snaze vyhnout se očnímu kontaktu.

Majitelé psů by si měli uvědomit, že odhrnutí pysků a ukázání zubů je až jeden z posledních signálů stresu. Existuje řada daleko jemnějších ukazatelů, které nám lidem mají dát najevo, že se psovi daná situace nelíbí. Lidi by se ve vlastním zájmu měli tyto vysílané (konejšivé) signály naučit číst. Když do vás bude někdo permanentně strkat nebo šťouchat pravítkem, taky mu několikrát zřejmě řeknete “nech toho, nelíbí se mi to” a až poté provokatérovi dáte ránu. Pes se chová podobně, ale neumí mluvit jako člověk a jeho obranná reakce může mít daleko nepříjemnější důsledky než monokl.

Nejčastějším znakem úzkosti je to, že pes odvrací hlavu od všeho, co ho trápí nebo znepokojuje, občas také alespoň částečně zavírá oči. Alternativně k zavírání očí může pes ukazovat “půlměsíční oko” nebo “oko velryby”, kdy můžete vidět bělmo na okraji očního oblouku. Dalším běžnými projevy stresu nebo úzkosti jsou stažené uši, olizování, zívání a zvedání tlapky. Majitelé psů by měli být k těmto projevům daleko pozornější, měli by se je naučit číst a neignorovat. Je hloupé říkat, že milujete své zvíře, když ho zároveň vědomě stresujete a ignorujete jeho projevy nepohodlí.

Rozdílnost ve vnímání objetí 

Otázkou objímání psů se zabývala také doktorka Patricia McConnell, certifikovaná specialistka na etologii psů. Ta zdůrazňuje, že je potřeba ujasnit si hlavně jednu věc – to, že váš pes nemá rád objetí, neznamená, že vás nemiluje celým svým srdcem. Lidé stěží chápou averzi k objímání, protože pro ně samé je primárním způsobem, jak projevit náklonnost. Našimi nejbližšími příbuznými jsou šimpanzi a jejich výzkum chování jasně ukázal, že objímání je i pro ně nedílnou součástí projevů náklonnosti. Vzhledem k prapůvodním kořenům lidské populace je zřejmé, že člověk jen těžko dokáže pochopit, že jiný živočišný druh má na objímání jiný náhled. Je třeba pochopit, že pes nás miluje svým “psím způsobem”, zatímco my je milujeme “primátím způsobem”. Pes a člověk jsou dva velmi odlišné druhy a nelze tento fakt ignorovat.

Pokud vezmete svého psa do psího parku a necháte mu volnost, můžete sledovat, jak se spolu vzájemně psi zdraví. Existuje k tomu mnoho způsobů a volí je podle toho, zda se psi už znají, nebo se potkávají poprvé a teprve si určují své postavení. Během pozdravu se obcházejí, očuchávají se, vrtí ocasem nebo udělají “hravou poklonu” (předními packami jdou do lehu a zadek nechají nahoře), ale nikdy se neobjímají, a to ani se svými psími kamarády. Ve skutečnosti je totiž pro psa objetí vyjádřením něčeho jiného než přátelství.

Když pes položí nohu přes rameno jiného psa a ocitne se tedy nad ním, je to projev společenského statusu nebo možná soutěže o zdroje. Takový pes se snaží získat nějakou kontrolu. Toto chování občas můžeme vidět v kontextu hry, kdy někteří psy neustále stojí nad jinými. Můžeme z toho usuzovat, že toto gesto nemusí být nutně agresivní, ale rozhodně je v psí řeči velmi asertivní a dominantní.

McConnell se domnívá, že v nejlepším případě našemu objímání někteří psi z nějakého důvodu nevěnují pozornost. Jako příklad uvádí třeba zlaté retrívry, kteří jsou známí svou láskou k jakémukoliv dotyku a objímání jim vadit nemusí, ale pro mnoho psů to představuje potenciální hrozbu. Jsou z tohoto gesta nervózní, mají obavy a možná se zajímají: udělal jsem něco špatného? Co mám teď dělat? Měl bych jen sedět a nedělat nic?

Rada této doktorky, jak poznat, zda váš pes má rád objetí nebo ne, je zkusit to a nechat se u toho vyfotit. Když objímáme psy, nevidíme jeho tvář, a tak můžeme zaslepeně říkat “Ale můj pes objímání miluje!”. Pak si ale prohlédneme obrázek a můžeme vidět, že realita je třeba úplně jiná. Postoj psa k objímání nám vyjadřují jeho uši, oči, rty, jazyk a dokonce i způsob, jakým se pes naklání.

Jako velice jednoduchý a zřetelný ukazatel spokojenosti s objetím uvádí i otevřenou nebo zavřenou tlamu, přestože nelze říct, že zavřená tlama je vždy projevem nespokojenosti a stresu. Doktorka McConnell popisuje situaci, kdy se dostala do kontaktu s velkým přátelským psem, který miluje každého. Když si sedla vedle něj, tak měl tlamu otevřenou s velkým hloupým úsměvem a lapal po dechu. Byl spokojený a uvolněný. Když pak doktorka položila na jeho záda ruku, pes ztuhl a ústa zavřel. Jakmile však ruku stáhla, pes se znovu uvolnil a začal lapat po dechu. Řekla proto majitelce psa, aby hlídala jeho tlamu a pohyb ruky několikrát zopakovala, přičemž pes reagoval vždy stejně.

Stejně tak nám ve vyhodnocení psí reakce na objetí může pomoci jejich náklon. Pokud se pes přikloní k člověku, který ho objímá nebo zůstane v nezměněné poloze, dá se usuzovat, že objetí má rád, nebo mu minimálně nevadí. Pokud se ale začne odtahovat, jeho postoj k danému projevu je přesně opačný.

Závěr

Ať už váš pes přirozeně má nebo nemá rád objetí, měli byste ho naučit objetí minimálně tolerovat, což se může hodit třeba u veterináře, nebo pokud máte doma menší děti. Rozhodně byste tuto toleranci neměli učit za použití násilí, ale sedat si vedle psa a postupně zkoušet, kam vám až nechá ruku položit, aniž by projevil stres. Snažíte se o to, aby pes toleroval něco, co je proti jeho přirozeným instinktům, proto musíte být trpěliví a tolerantní. Tato tolerance k objetí ale nemusí nutně znamenat, že se to pes naučí mít rád, a přesně tak bychom k tomu měli my lidé přistupovat. Pokud váš pes nemá rád objetí a vykazuje v něm známky stresu, nechte si tento projev pro členy rodiny a dvounohé přátele. Svému psu raději projevte náklonnost vlídným slovem, pohlazením nebo třeba rovnou pamlskem.

 

 

Zdroje náhledových obrázků:
1. bones64, licence Pixabay
2. PixelwunderByRebecca, licence Pixabay
3. henriethaan, licence Pixabay

Napsat komentář

1 × four =