Infekční zánět jater (Hepatitis Contagiosa Canis)

Nemoc je známa též jako infekční hepatitida nebo Rubarthova choroba (podle objevitele jejího původce). Jedná se o akutní onemocnění, které je rozšířené po celém světě a úmrtnost u klinicky prokázaných případů se pohybuje okolo 40 %. Mnohdy však proběhne zcela bez příznaků nebo je průjem a zvracení mírné, takže je mylně považováno za dietní chybu. Přestože se na našem území objevuje jen zřídka, a to hlavně díky vysoké míře proočkovanosti, neměli bychom jejím dopad na játra podceňovat.

Kdo je ohrožen?
Jedná se o onemocnění především psovitých šelem – hlavně tedy psů, vlků a lišek. Nakazit se mohou i skunci, mývalové a jezevci. Postihuje všechny věkové kategorie zmíněných zvířat, nejnáchylnější jsou mladá zvířata. Člověk ani jiná domácí zvířata naopak v žádném nebezpečí nejsou, nakazit se nemohou.

 

Kdo je původcem?
Infekční hepatitidu způsobuje psí adenovirus typu 1, označovaný jako CAV-1. Jedná se o středně velký, neobalený virus obsahující DNA, který způsobuje také liščí encefalitidu. Je poměrně odolným nepřítelem, bez problémů přežívá vysušení i nízké teploty (při 4 °C přežije i několik měsíců), při pokojové teplotě přežívá několik dní. Rychle však podléhá teplotám nad 60 °C a není odolný ani vůči dezinfekčním prostředkům, obsahujícím jód, fenol a hydroxidy.
Zvíře může virus spolknout, šíří se orální cestou. Přenašečem jsou také zevní parazité (klíšťata, blechy, vši a další), kteří sají krev. Možný je rovněž nepřímý přenos na oblečení, chovatelských pomůckách, v nádobách atd. Nakažený jedinec následně vylučuje virus v moči ještě šest až devět měsíců po infekci. Virus je rovněž přítomný ve slinách a výkalech.

 

Jak se projevuje?
Klinické příznaky mohou být rozmanité a snadno dojde k záměně s psinkou nebo parvovirózou. Inkubační doba je 4–7 dní. Virus vstoupí do organismu přes tkáň mandlí a šíří se do krčních mízních uzlin. Přes mízu pak zhruba čtvrtý den proniká do krve a šíří se do všech orgánů. Maximálně do sedmého dne po nakažení vzniká protilátková odpověď imunitního systému. Jestliže byla reakce dostatečně silná na to, aby virus zcela zničila, pes vůbec neonemocní a my žijeme v blahé nevědomosti. V opačném případě nemoc propukne a její síla a dopad závisí na tom, jak moc byl imunitní systém schopen bojovat. Možné scénáře jsou tři.

Perakutní průběh je nejhorší variantou. Zvíře umírá během několika hodin po rychlém nástupu klinických příznaků, ty mohou vypadat jako otrava. Objevují se poruchy srážlivosti krve a nastává akutní selhání jater, které vyvolá selhání krevního oběhu. Vzhledem k rychlé progresi je úmrtnost 100%.

Akutní průběh se rozvine u psů, kteří si vytvořili protilátek více, ale ne v takovém množství, aby virus zcela zničili. Nejprve bývá pes skleslý, apatický a trpí nechutenstvím. Poté se objeví zvracení a silný průjem, ve kterém se může být krev. Snadno dochází k dehydrataci. Břicho je bolestivé a většinou se objevuje zvýšená teplota nebo horečka (39,4–41 °C). Rozvíjí se zánět jater a ledvin. Zhruba u 20 % psů se projeví kouřově modrý zákal rohovky (tzv. modré oko). Často se tak stane jen na jednom oku a na druhém se objeví za několik dní nebo vůbec. Zákal je vyvolán otokem a zánětem v přední oční komoře. Stav provází vodnatý výtok z očí, bolest, zvýšení nitroočního tlaku a světloplachost. Při překonání nemoci zákal sám zmizí do tří týdnů. U afghánského chrta a sibiřského huskyho se však může časem rozvinout jako sekundární glaukom zelený zákal. Téměř vždy je onemocnění spojeno se zánětem horních cest dýchacích, především je postižen hrtan. Krční uzliny jsou zvětšené, mandle oteklé a zarudlé. Může se rozvinout zánět průdušek nebo zápal plic, pes může kašlat. Objevují se otoky podkoží v oblasti hlavy, krku nebo hřbetu.
Žloutenka nebývá příliš častá, ale játra jsou zvětšená a bolestivá, můžeme je nahmatat v pravém podžebří. Objevit se mohou poruchy srážení krve, vodnatelnost břicha (v dutině břišní se začne hromadit tekutina). Ojediněle dochází k postižení nervové soustavy – zmatenost, deprese, křeče nebo bezvědomí. Úmrtnost je při akutním průběhu 10–30 %.

Lehká forma infekčního zánětu jater je velice snadno zaměnitelná s dietní chybou. Objevuje se apatie, nechutenství, krátkodobá horečka, průjem a zvracení. Postiženy mohou být také pouze oči bez jiných klinických příznaků. Rovněž se nemusí objevit žádné příznaky nebo jen některé ze jmenovaných. Pes se zhruba do 14 dnů uzdraví.
Onemocnění může také vyústit do chronické infekce, která časem dokáže způsobit selhání ledvin nebo jater, případně také cirhózu jater.

 

Jaká je diagnostika?
Vzhledem k příznakům, které mohou ukazovat na různé nemoci, co vyvolávají průjem a zvracení či respirační potíže, je klinické vyšetření s pečlivou anamnézou, nezbytností. Onemocnění je jinak snadno zaměnitelné s psinkou, parvovirózou, zánětem žaludku a střev, zauzlením střev, leptospirózou, otravou jedem na krysy a s mnoha dalšími. V krvi jsou vidět zvýšené hodnoty jaterních enzymů, které ukazují na poškození jater. Ultrazvukové vyšetření potvrdí probíhající zánět. U neočkovaných psů je možné prokázat vytvořené protilátky a při vyšetření moči se virus dá prokázat. Definitivní potvrzení může přinést biopsie jater (odběr vzorku z jaterní tkáně).

 

Jak probíhá léčba?
Během inkubační doby nemoci je možné podat zvířeti hyperimunní sérum, což se může stát v případech, kdy člověk ví o kontaktu neočkovaného psa s nakaženým jedincem. Léčba samotného onemocnění je pouze symptomatická (léčí příznaky). Vzhledem k virovému původu nemoci antibiotika nezaberou, přesto jsou při diagnóze nasazovaná jako clona. Zabraňují totiž sekundární infekci bakteriálního původu a snižují počet bakterií ve střevech, což pomáhá k ochraně jater. Kapačky pak zabraňují dehydrataci a upravují elektrolytickou rovnováhu v těle.
I přes vyléčení psa však mohou přetrvávat chronické záněty jater nebo ledvin, což po čase může způsobit jejich selhání.

 

Co prevence?
Účinnou a spolehlivou ochranou před HCC je pravidelné očkování. Štěně získává protilátky z mateřského mléka a je tak chráněno minimálně 7 týdnů po narození. Zhruba 8. až 9. týden je vhodné štěně očkovat kombinovanou vakcínou, která chrání i před dalšími vážnými nemocemi. Posléze je nutné minimálně jedno přeočkování, ideální jsou dvě v termínu, který určí veterinář. Další přeočkování se provádí jednou ročně.

 

 

Zdroje náhledových obrázků:
1. Thomas Splettstoesser, licence CC BY-SA 4.0 (obrázek zmenšen a vložen do šablony)
2. Sonia Sevilla, licence CC BY-SA 3.0 (obrázek zmenšen a vložen do šablony)
3. Kirk, Hamilton, No known copyright restrictions

Napsat komentář

eighteen − ten =

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich