Dysplazie kyčelního kloubu (Hip Dysplasia)

Rentgenování nohou psa se stalo nedílnou součástí “uchovňovacího” procesu u mnoha větších plemen a Bernský salašnický pes není žádnou výjimkou. Toto vyšetření na dědičné kloubní onemocnění je zcela zásadní pro udržení zdraví v dané plemenné populaci. Proč je nutné rentgenovat klouby, a proč je nutné vyřazovat z chovu psy, jejichž hodnocení na DKK je horší než C? A co se vůbec schovává pod pojmem dysplazie? Jak se projevuje, a jak se léčí?

Co to vůbec je dysplazie kyčelního kloubu?

Označujeme tak vývojové (ne vrozené!) onemocnění kloubů u psa. Jedná se vlastně o chybu při vývoji kyčelního kloubu. Ten tvoří hlavice stehenní kosti a jamka (tzv. acetabulum). Hlavice je v jamce držena pomocí vazu, kterým jsou obě struktury spojeny a také díky kloubnímu pouzdru. U zdravého jedince zapadá hlavice kosti velmi pevně do kloubní jamky, ale pokud se u psa objeví dysplazie, tak je toto spojení volnější. Při pohybu pak dochází k dráždění kloubní chrupavky, přetížení kloubního pouzdra a vazů, což vede k deformování hlavice stehenní kosti i kloubní jamky. Na kyčlích se tak může rozvinout například artróza.

Kdo je ohrožen?

Dysplazie kyčelních kloubů nejčastěji postihuje a způsobuje problémy u velkých a obřích plemen psů, ale toto onemocnění se může vyskytovat v podstatě u jakéhokoliv plemene. Zcela běžně se vyskytuje v populaci plemen, jako je bernardýn, bullmastif, německý ovčák, zlatý retrívr, bernský salašnický pes, novofundladnský pes, rotvajler, mastif nebo velký knírač. Naopak nejméně postižená plemena jsou chrti, kolie, belgický ovčák, špic, dalmatin, flat coated retrívr a sibiřský husky. Výzkumy tvrdí, že riziko DKK je u obřích plemen až 50× vyšší a u velkých plemen 20× vyšší, než u malých a středních plemen. Na výskytu dysplazie se výrazně podepisuje tělesná výška, váha, rychlost růstu a zatížení kloubů v období růstu. Naopak nezáleží na pohlaví a v 89 % případů jsou postiženy oba kyčelní klouby.

Nejkritičtějším obdobím pro vývoj kyčelního kloubu jsou první tři měsíce po narození. V této době jsou součásti kloubu tvořeny jen chrupavčitou tkání a jsou tedy měkké. Pokud na takovou chrupavku působí síly, které překračují její možnosti a není-li dostatečně vyživována, pak dochází k oddálení kloubních ploch a kloub se stává nestabilním (tzv. laxním). Pro výsledný stupeň rozvoje DKK je následně stěžejní celé období vývoje kostry (u velkých plemen cca do 1,5 roku), především tedy období přezubování (4. – 7. měsíc). Z tohoto poznatku vyplývá závěr, který mnozí chovatelé neznají – všichni psi bez rozdílu se rodí s normálními kyčelními klouby.

Vrozená je pouze náchylnost k tomuto onemocnění. Stupeň dědičnosti laxity (volnosti) kyčelního kloubu je plemenně rozdílný a stále je předmětem výzkumů. Například u labradorských retrívrů se laxita kyčelního kloubu dědí z více než 90 %, což je alarmující. Navíc se dá předpokládat, že u jiných plemen bude toto číslo podobné.

Kdo je “původcem”?

Za náchylnost k dysplazii kyčelního kloubu může pravděpodobně několik genů současně, jedná se zřejmě o tzv. “polygenní dědičné onemocnění”. Tyto geny se ale stále zatím nepodařilo lokalizovat a zmapovat, tudíž se vedou stále jen dohady, jakým způsobem se tento defekt přenáší na potomky. Jedna část odborné veřejnosti zastává názor, že se “geny pro dysplazii” projeví jen tehdy, pokud jsou k tomu vytvořeny vhodné vnější podmínky, ale zatím jsou to všechno jen dohady. Dědičnost je tedy zřejmě to jediné, co je zcela jisté.

Výzkumy prokázaly, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je v průměru 26% pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Pokud je křížen pozitivní (s DKK) a negativní jedinec, pak se pravděpodobnost pozitivního nálezu u potomka zvedne na 48 %. Při obou pozitivních rodičů už je pravděpodobnost 77%. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů statisticky roste četnost a postižení u potomků bez ohledu na pohlaví, odkud jsou vadné geny předávány.

Další faktory přispívající k rozvoji DKK:

  • Špatná výživa – při chybné vyváženosti jednotlivých živin je ovlivněna rychlost růstu daného zvířete. Strava pro rostoucí štěňata musí obsahovat jen omezenou hladinu energie a dostatek bílkovin (do cca 17 % tuku a cca 28 – 30 % bílkovin). Dalším negativním faktorem je nadbytek vápníku (poměr vápníku k fosforu by měl být udržen v poměru 1,3–2:1). S jeho krátkodobým nedostatkem si organismus štěněte bez problémů poradí. Jestliže taková situace nastane, pak se ve střevě zvýší absorpce vápníku z potravy z původních 40 % až na 90 %. Naopak s jeho nadbytkem si organismus poradit nedokáže, a tak dochází k poruchám v jeho vstřebávání. Do kompletní granulované stravy určené pro štěňata a mladé psy velkých a obřích plemen není vhodné přidávat žádné další minerální či vitamínové přípravky.
  • Každodenní fyzická zátěž v období růstu – určitá úroveň fyzické aktivity je rozhodně potřebná ke zdravému vývoji psa a jeho osvalení. To je ostatně důležité pro jistou fixaci kloubu. Jenže nic se nesmí přehánět. Mnohakilometrové procházky nebo běh vedle kola, bezhlavé pobíhání kolem plotu, časté skákání a přeskakování ani dlouhotrvající honičky s druhým psem nejsou vůbec vhodné činnosti pro vyvíjející se kostru psa. Velký vliv na utváření kyčlí v raném věku má dokonce i příliš hladká podlaha v porodní bedně. Ještě nechodící štěňata si nadměrně namáhají “nezralé” kyčelní klouby na klouzavé podlaze, když se snaží co nejrychleji dostat ke strukům. Naopak za nejvhodnější formu pohybu při prevenci DKK (i léčbě) se považuje plavání.
  • Rychlý růst
  • Chybné utváření kloubní jamky – aplazie, hypoplazie a porucha ve vývoji vazu (lig.teres)
  • Zpožděná osifikace kyčelní hlavice
  • Nedostatečné osvalení pánevních končetin
  • Chybný vývoj přitahovače stehna (m. pectineus)
  • Teplota okolního prostředí – průvan a zima výrazně zhoršují problémy s klouby, svaly a vazy a tento faktor se může spolupodílet na rozvoji DKK.
  • Spáditá záď a více zaúhlené končetiny – kloubní jamka je zatížena nerovnoměrně, kdy se zvyšuje zátěž na její okraj. Jedná se o problém především v chovu německých ovčáků.

Jak se projevuje?

Jen okolo 25 % psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky. Projevy závisí na stupni dysplazie i na zátěži, které je pes během života vystaven. Klinické příznaky však ne vždy korelují s rentgenologickým nálezem. Stává se, že psi s postižením DKK 4/4 neprojevují žádné příznaky bolestivosti kloubů a naopak někteří jedinci s lehkým stupněm postižení mohou některé klinické příznaky vykazovat. Proto není pravda, že pes, který nekulhá, dysplazií automaticky netrpí.

Příznaky dysplazie jsou: obtížné vstávání, vbočené nebo vybočené postoje končetin, strnulý a neohebný chod končetin po klidu (“než se rozejde”), prošlápnuté tlapy, odmítání chůze po schodech a skákání do auta, kulhání po odpočinku nebo zátěži, odlehčování končetin, přesouvání váhy na hrudní končetiny (při pohybu je hlava nesena níž a zároveň může být vyklenutý hřbet), kolébavá chůze zádi, hopsání zadních končetin, obroušené drápy na zadních končetinách, opožděná reakce na povely sedni a lehni, změna potíží při změně počasí a asymetrie při sezení. Příznaky se zvýrazňují po delším odpočinku a větší zátěži.

Nástup klinických příznaků se může objevit už od cca. 4 měsíců věku. U rostoucích štěňat je bolest způsobena volností kloubu, u starších psů je hlavní příčinou bolesti osteoartróza.

Jaká je diagnostika?

Základem diagnostiky dysplazie je kromě klinických příznaků RTG vyšetření, které je bezpodmínečně nutné zhotovit v hluboké sedaci nebo celkové anestezii kvůli blokaci svalového napětí. Jen tak bude snímek projekčně správný a lze z něj objektivně posoudit stav kyčelních kloubů. Mírná sedace nebo dokonce vůbec žádná sedace je pro vyhodnocení DKK zcela špatně. Při snímání je pes na zádech s nataženými a mírně vtočenými pánevními končetinami. Pánev během snímání nesmí být rotovaná.

Minimální věk pro posouzení a vyhodnocení snímků na DKK je 12, 18 nebo 24 měsíců podle plemene a požadavku jednotlivých chovatelských klubů. FCI stanovuje jako minimální věk pro posouzení 12 měsíců, přestože studie různých autorů prokázaly, že změny na kyčlích je možné ve 12 měsících věku vidět pouze asi u 66 % postižených psů. Při vyšetření ve stáří 18 měsíců se změny dají odhalit asi u 82 % případů a ve dvou letech je odhalených už 94 % vyšetřovaných dysplastických psů. Z těchto dat vyplývá, že při rentgenování psů ve věku kolem 1 roku můžeme zjistit velké procento falešně negativních nálezů. Podle závažnosti změn patrných na RTG snímku rozděluje FCI výsledky DKK do několika stupňů:

  • A (0) – negativní nález, bez příznaků dysplazie
  • B (1) – hraniční, přechodný stupeň
  • C (2) – mírná dysplazie, mírná artróza
  • D (3) – střední dysplazie, mohou být zřetelné příznaky artrózy
  • E (4) – těžká dysplazie, další příznaky artrózy

Jak probíhá léčba?

Konzervativně – udržovat správné tělesné hmotnosti (žebra viditelná nebo alespoň hmatatelná u dlouhosrstých plemen), vyvarovat se nadměrnému pohybu, pravidelným a kontrolovaným pohybem zvíře nasvalit. Doporučený je pohyb, který šetří klouby, tedy měkké povrchy a plavání. Místo k odpočinku by mělo být měkké, suché a mělo by být v teple. Prohřívání kloubů vede k lepšímu prokrvení tkáně, což znamená menší bolestivost a uvolnění spazmů. Doporučuje se podávání chondroprotektiv, která podporují regeneraci kloubní chrupavky. Dále je možné podávat nesteroidní antiflogistika (protizánětlivé léky) a analgetika, jejich nebezpečí ale spočívá v tom, jak působí. Omezení pocitů bolesti může vést k dalšímu přetěžování.

Operativně – uplatňuje se několik metod v chirurgickém řešení dysplazie. Operovat lze už štěňata ve věku 12. – 16. týdnů, u nichž se provádí tzv. Juvenilní symfyziodéza. Další možností je i totální endoprotéza, kdy se postižený kloub nahradí za umělý. Toto řešení je ovšem extrémně nákladné a často nad finanční možnosti majitelů. Zcela převratnou léčebnou metodou se teprve nedávno stala “Denervace”, při které se chirurgicky přeruší větev nervů, které vedou bolest od postiženého kloubu, čímž se zamezí vnímání bolesti zvířetem. Pokud pes přestane cítit bolest v kloubu, pak nemá potřebu nohu odlehčovat a nekulhá. Tato léčebná procedura je v porovnání s jinými mnohem méně náročná na čas i finance, nezatěžuje tolik organismus a ani nevykazuje těžké komplikace. První pracoviště v ČR, které tuto metodu začalo používat je Veterinární klinika Medipet Zlín.

Dysplazie kyčelních kloubů je nicméně nevratný a neléčitelný proces a tedy žádnou léčebnou metodou nelze naměřený výsledný stupeň DKK zmírnit. Léčba má “pouze” předcházet dalšímu zhoršování degenerativních změn na kloubech.

Co prevence?

  • Selekce chovných zvířat na základě RTG diagnostiky a standardizovanému vyhodnocování snímků.
  • Nepřekrmovat.
  • Krmit vyváženou a kvalitní stravou.
  • Podávat kvalitní chondroprotektiva během celého růstového období.
  • Kontrolovat fyzickou zátěž psa.
  • Udržovat psa ve vhodných hygienických a klimatických podmínkách.

Vyšetření DKK u švýcarských salašnických psů:

Pro zařazení do chovu je nutné rentgenologické vyšetření provést po 15. měsíci věku psa i feny. Do chovu se nezařazují zvířata s hodnocením horším než C podle FCI. Vyhodnocování DKK, DLK a OCD je smluvně dohodnuto mezi klubem a pověřenými veterinárními pracovišti.

Smluvní hodnotitelé pro KŠSP:

  • MVDr. Milan Snášil CSc., Podveská 20, 624 00 Brno-Komín, tel. 549 251 419
  • MVDr. Milan Decker, Krchleby 44, 345 61 Staňkov u Domažlic, tel. 728 665 140, 607 530 860
  • MVDr. Stanislav Doškář, Podhorská 16, 150 00 Praha 5, tel. 257 210 841

Jak probíhá:

  1. Pro vyšetření je třeba se dopředu objednat na jednom z těchto pracovišť. Rentgenologický snímek může provést i jiné pracoviště s tím, že se výsledek odešle ke smluvnímu hodnotiteli, ale tento postup nelze úplně doporučit. Pokud dané pracoviště nedodá kvalitní RTG snímek, budete ho muset opakovat.
  2. Vyšetření se provádí pouze v případě, že je jedinec klinicky zdravý a nevykazuje známky nějakého oslabení (horečka, průjem, záněty, ale i hárání…)
  3. Vyšetření trvá zhruba 30 až 40 minut a provádí se v hluboké sedaci nebo celkové anestezii, proto by zvíře nemělo 24 hodin předem přijímat potravu a minimálně 6 hodin předem už ani nepít.
  4. S sebou je třeba přinést originál průkaz původu, před zahájením snímkování proběhne identifikace zvířete podle čipu/tetování.
  5. Některá pracoviště mohou vyžadovat náhubek kvůli možné agresi po počátečních účincích sedativ.
  6. Pes je před aplikací sedativ zvážen a prohlédnut, zda je schopen zákrok absolvovat. Poté jsou aplikována sedativa (injekčně nebo inhalačně).
  7. Po usnutí je pes umístěn do tzv. lůžka ve tvaru písmene “V”, které pomáhá k dokonalému napolohování.
  8. Veterinář vám ukáže, v jaké poloze je třeba držet natažené pánevní končetiny. Na snímku musí být zachycená celá pánev, křížová kost a stehenní kosti včetně kolenních kloubů. Snímek musí být symetrický, jinak může dojít k chybné interpretaci nálezu. Zároveň musí být snímek zřetelně označen zkratkou plemene a identifikačním číslem psa.
  9. V případě, že si necháváte snímky dělat u jiného veterináře, než je oficiální posuzovatel, snímky mu odešle zhotovitel. Pokud je zhotovitel zároveň i oficiálním posuzovatelem, pak snímky vyhodnotí na místě. O vyšetření se provede záznam do průkazu původu a majitel obdrží protokol o rentgenologickém nálezu.
  10. Tento protokol s sebou následně vezmete k bonitaci.

 

 

Zdroje náhledových obrázků:
1. Kalumet, licence CC BY-SA 3.0 (obrázek zmenšen, otočen o 90° doleva a vložen do šablony)
2. Fotografie vlastní
3. MVDr. Milan Decker, 2016

Napsat komentář

2 × 4 =

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich